Knihu věnovala Martinovi, Tomáši a Doris Roubíčkovým.
Káťa během studia na našem gymnáziu vytvořila tzv. „sočku“ (práci v rámci Středoškolské odborné činnosti) o rodině Roubíčkových, kteří byli majiteli přádelny bavlny v Chocni.
Práci založila především na e-mailové korespondenci s Martinem a jeho dvěma sourozenci. Základem se staly Martinovy vzpomínky na pobyt v terezínském ghettu (tam si zapisoval a kreslil své postřehy do náčrtníku). Osudy široké rodiny Roubíčkových zpracovala velice podrobně; kromě vedení již zmíněné e-mailové korespondence navštívila množství archivů a dalších institucí, aby vzpomínky dětí podložila historickými fakty. Tato vyčerpávající práce byla korunována úspěchem – Káťa se svou prací získala v kategorii historie 2. místo v celostátním finále.
Poté ještě stihla převést svoji práci do podoby výstavy, již jsme měli možnost zhlédnout i na naší škole. Výstavou provázela sama její autorka. Pro studenty připravila i pracovní listy.
Po úspěšné maturitě Káťa zamířila na studium hebraistiky na FF UK, kde působí již druhým rokem. Při náročném studiu začala uskutečňovat další svůj sen – vydat o Roubíčkových i knihu – a to se jí podařilo. Díky její nesmírné píli, nadšení, poctivosti; díky podpoře rodiny; díky Institutu Terezínské iniciativy (ten právě touto knihou obnovil svoji publikační činnost); díky podpoře Pardubického kraje, představitelů Chocně, Vysokého Mýta a Holic a mnoha dalších, které zaujal příběh rodiny Roubíčkových.
Sama autorka v úvodu knihy píše: „Jsem toho názoru, že právě svědectví přeživších mohou běžnému člověku přiblížit význam pojmu šoa daleko lépe než strohá fakta a spíše se ho dotknou.“
Bylo mi potěšením sledovat nejen Kátin pracovní zápal, ale zejména její osobnostní růst.
Přejeme autorce mnoho dalších nápadů a hodně sil k jejich uskutečnění.           
Mgr. Alena Šalounová