Z historie Gymnázia Vysoké Mýto

Vysokomýtské gymnázium letos završí svůj již 135. školní rok. Jubileum je vhodnou příležitostí ke vzpomínání a bilancování. Zalistujme tedy ve školních kronikách, začtěme se do stránek vůbec prvního almanachu z roku 1904, ovšem neopomeňme ani ty služebně mladší. Není naším cílem opakovat data mnohokrát prezentovaná, ale seznámit čtenáře s událostmi dosud opomíjenými nebo trochu pozapomenutými. Pojďme tedy a sledujme úžasný příběh jedné střední školy v královském věnném městě.

Přijímací zkoušky

Správné vykročení do nového školního roku je důležité pro každého studenta. Zajímají ho podmínky, které musí splnit, aby mohl začít zdárně studovat, a také informace, díky nimž získají jeho rodiče představu o nákladech spojených se studiem.
Abychom si mohli porovnat poměry dnešní s dobou přelomu 19. a 20. století, předkládáme v původní jazykové verzi organizační pokyny žákům vysokomýtského gymnázia a jejich zákonným zástupcům pro školní rok 1904 – 1905.

Zápis nových žáků do I. třídy na školní rok 1904 – 1905 se hlásících a zkoušky přijímací budou ve dvou lhůtách, totiž dne 15. a 16. července 1904, pak dne 16. a 17. září 1904.
Žáci nechť  přijdou, vedeni jsouce otcem neb jeho zástupcem, do ředitelny ústavu, a jest jim prokázati se řádným křestním neb rodným listem (nikoli pouze výtahem z matriky) a frekventačním vysvědčením ze školy obecné (nikoli školní zprávou) aneb vysvědčením ze školy měšťanské.
Přijímací zkoušky budou konány vždy hned po zápise, a bude vždy také ihned rozhodnuto o přijetí neb nepřijetí žákově.
Žádají se pak tyto vědomosti:
Z náboženství tolik, čemu naučí se žáci pětitřídní školy obecné v prvních čtyřech ročnících;z jazyka českého plynné čtení a hbité psaní, znalost hlavních pravidel mluvnických, rozbor slovný i vět jednoduchých rozvinutých a znalost hlavních pravidel pravopisnýchz počtů čtyři základní druhy početní s čísly celýmiTi žáci, kteří při ní obdrží známku aspoň „dobře“ a mají také alespoň takovou známku na vysvědčení, nebudou pak již zkoušeni ústně. Také z náboženství promine se zkouška těm, kdo z něho mají na vysvědčení alespoň známku „dobře“. Ostatní žáci musí podrobiti se ještě zkoušce ústní.
Žák, který při zkoušce přijímací před prázdninami nebo po prázdninách neobstojí, může přijímací zkoušku na témž neb jiném ústavě teprv po uplynutí jednoho roku opakovati.
Zápis starších žáků do vyšších tříd se hlásících konati se bude v ředitelně dne 16. a 17. září 1904 vždy od 8–12 hodin dopoledne a od 2–5 hodin odpoledne. Žákům cizím, přicházejí-li ze škol středních, jest se vykázati vysvědčením z posledního pololetí, opatřeným předepsanou známkou propouštěcí, listem křestním neb rodným, požívají-li některého stipendia, též, příslušným dekretem sdělovacím, a jsou-li od placení školného osvobozeni dekretem osvobozovacím. I tito žáci musí přijíti v průvodu rodičů neb poručníkův a musí udati důvody, proč starý ústav opouštějí a na zdejším chtějí býti přijati. Žáci, kteří by z gymnasia, kde ne nevyučuje kreslení jako předmětu obligátnímu, chtěli přestoupiti do II., III. neb IV. třídy ústavu zdejšího, podrobeni budou přijímací zkoušce z kreslení.
Zkoušky opravné a doplňovací budou dne 16. a 17. září o 8. hodině ranní Kdo by v ustanovený čas k opravné neb doplňovací zkoušce se nedostavil, nebude později k ní připuštěn.
Žáci nově na ústav vstupující platí předepsanou taxu přijímací 4 K 20 h, pak každý žák příspěvek 2 K na učebné prostředky a 1 K na zařízení školních her. Příspěvek posléze jmenovaný může však býti chudým žákům sleven, předloží-li hned při zápisu odůvodněnou žádost sboru profesorskému, jemuž rozhodnutí v té věci přísluší. Mimo to přijímá ředitelstvo dobrovolné příspěvky na chudé žáky zdejšího ústavu.
Žáci, kteří již v červenci do I. třídy budou přijati, zaplatí povinné poplatky až na počátku školního roku 1904 – 1905.
Školní plat 30 K za jedno pololetí zaplatí se v prvních šesti nedělích každého pololetí. Nemajetní žáci I. třídy mohou žádati za odklad placení školného za první pololetí, ale příslušnou žádost s vysvědčením nemajetnosti nutno podati nejdéle do 26. září 1904.
Každý žák jest povinen poříditi si po výtisku kázeňského řádu a domácího řádu pro studující, po případě i instrukce pro stravovatele, v nichž obsažena jsou pravidla, dle kterých se bude žákům přesně říditi. Rodičové i odpovědní dozorci, mějtež péči o to, aby zákony disciplinární a instrukce seznali a pomáhali, seč jsou, k svědomitému jich zachovávání.
Školní rok 1904 – 1905 započne se vzýváním Ducha svatého a slavnými službami Božími dne 18. září 1904 o 8. hodině ranní. Žactvo shromáždí se ve ¾ 8 hodin v příslušných místnostech budovy školní. 
Ve Vysokém Mýtě v červenci 1904                                        Václav Hospodka, c. k. ředitel

Formulace organizačních pokynů se v prvním čtvrtstoletí trvání gymnázia téměř neměnily. Lišily se pouze částky, které škola od svých studentů požadovala. Například ve školním roce 1895 – 1896, kdy se užívalo ještě zlatek (1 zl. = 2 K),  škola inkasovala přijímací taxu zl. 2,10, příspěvek na učební pomůcky 1 zl., poplatek na zařízení školních her 50 kr. a školné 15 zl. za pololetí. Nominálně se tedy taxy díky užitým platidlům lišily, ale studenti fakticky zaplatili stejně.
A kolik bychom zaplatili, pokud bychom se chtěli zapsat hned v září 1879? První uchazeči o studium museli zaplatit přijímací taxu 3 zl. a  školné 9 zl. za pololetí. Při postupu do vyššího ročníku pak činila přijímací taxa 2 zl.; jestliže někdo přicházel do školy jako nový žák, platil 3 zl. Studenti státních středních škol platili podle nařízení ze 7. března 1909, č. 41 ř. z. v Předlitavsku následující školné. Ve Vídni se platilo pololetně  50 K, ve městech s více než 25 000 obyvateli 40 K a v ostatních městech 30 K. Poslední částka byla tedy uplatňována až do konce školního roku 1921 – 1922, kdy se školné začalo vypočítávat podle příjmu otce dítěte, také ve Vysokém Mýtě.
Oproti dnešku se lišilo také rozvržení školního roku, který začínal v polovině měsíce září a končil kolem 15. července následujícího roku. Současná praxe, kdy studenti nastupují do školy  na začátku září, byla zavedena od školního roku 1920 – 1921. Zápis do primy proběhl 1.září, do ostatních tříd o den později a třetího září začalo vlastní vyučování.

Učebnice

Student prvního ročníku nižšího gymnázia se dnes až na výjimky nemusí starat o získání učebnic, protože škola je ze zákona povinna mu je bezplatně poskytnout. Primán z konce 19. století takovýchto výhod automaticky využívat nemohl a musel si učebnice zaplatil sám.
Níže uvádíme přehled titulů, které byly povinně vyžadovány vysokomýtským gymnáziem pro výuku v primě ve školním roce 1898 – 1899.
Náboženství: Šťastný, Vl.: Učení katolického náboženství, cena brož. 64 kr.
Jazyk latinský: Kořínek: Latinská mluvnice 5. vyd., cena zl. 1, 90, váz. 2, 20.
Novotný – Doucha: Latinská cvičební kniha 6. vyd. nezměněné, cena 60 kr.
Jazyk český: Gebauer: Krátká mluvnice česká 2. vyd., cena 65 kr., váz. 85 kr., Bartoš: Česká čítanka pro I. Tř. 5. vyd., cena 80 kr., váz. 90 kr.
Jazyk německý: Ouředníček: Cvičebnice jazyka německého pro I. a II. Tř., cena 90 kr.
Zeměpis: Sobek: Všeobecný zeměpis I. díl., 3. neb 4. vyd., cena váz. 75 kr., Kozeun-Metelka: Zeměpisný atlas 10. – 13. vyd., cena váz. zl. 2, 80
Matematika: Starý – Machovec: Aritmetika pro nižší třídy 6. vyd., cena zl. 1, 20, váz. 1, 40.
Přírodověda: Pokorný – Rosický: Přírodopis živočišstva 8. vyd., cena zl. 1,–, váz 1, 20.
Pokorný – Čelakovský: Přírodopis rostlinstva 6. vyd., cena zl. 1,–, váz. 1, 25.

Sport

Tělesná výchova je dnes pevnou součástí učebního plánu a snadno bychom vyjmenovali sportovní odvětví, v nichž gymnazisté vynikají. Ale jaké pohybové aktivity vyznávali zdejší studenti v předchozích dvou stoletích?
Snad všichni příznivci basketbalu vědí, že vysokomýtské gymnázium se významně podílelo na rozvoji tohoto sportu v českých zemích. Své mládí ve škole prožily velké postavy českého sportu. V roce 1914 zde složil maturitní zkoušku pozdější olympijský vítěz z Amsterdamu 1928 František Ventura a o čtyři roky později jej následoval dvojnásobný šampión z Velké pardubické steeplechase Rudolf Popler.
Tělocvik před 100 lety patřil mezi tzv. nevázané předměty. Mezi povinné byl zařazen až od školního roku 1911 – 1912, a proto tyto hodiny nenavštěvovali všichni žáci. Škola však dbala na pohybové aktivity a pořádala pěší vycházky do blízkého i vzdálenějšího okolí, které měly také odbornou náplň. Jak mohla taková vycházka vypadat? Při listování výročními zprávami zjistíme, že v březnu 1898 zesnul student kvarty z Chroustovic. Aby se s ním mohli rozloučit, podnikli studenti kvarty a kvinty za doprovodu pedagogického dozoru 23. března vycházku po trase Vysoké Mýto – Zámrsk – Uhersko – Chroustovice – Ostrov – Vraclav – Vysoké Mýto.
Častým cílem vycházek se stával Brandýs nad Orlicí, gymnazisté při svých celodenních výletech pravidelně poznávali také krajinu okolo Košumberka a Nových Hradů.
Za zmínku stojí přehled sportů, které studenti vyznávali ve svém volném čase i při pohybových aktivitách organizovaných školou.
Ve školním roce 1897 – 98 patřily na nižším gymnáziu mezi nejoblíbenější  hry odbíjená pěstí a dále velký pasák, malý pasák nebo klepaná. Jejich názvy dnešnímu čtenáři asi příliš mnoho neříkají, proto je vhodné doplnit, že.šlo o staré české pálkové hry, které jsou svým charakterem příbuzné kriketu nebo softballu. Studenti vyššího gymnázia našli největší zalíbení v tenisu, který se hrál na trávě.

Tělesné aktivity studentů a výuka tělocviku – 1909/1910

	I	II	III	IV	V	VI	VII	VIII
Abstinenti	5	4	2	1	2	1	4	4
Turisté	23	7	7	23	15	7	9	5
Cyklisté	4	8	9	18	10	15	7	10
Bruslaři	31	23	14	24	14	19	11	7
Plavci	6	6	6	11	9	11	9	7

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Studentky

Klasické gymnázium ve Vysokém Mýtě bylo založeno jako ryze chlapecký ústav, což korespondovalo s tehdejší školskou politikou, která nepočítala s dívkami, jež by studovaly na střední škole. Situace se začala měnit až v druhé polovině 90. let 19. století poté, kdy prvních 16 studentek gymnázia Minerva v roce 1895 uspělo u maturitních zkoušek na chlapeckém Akademickém gymnáziu v Praze.
V souladu se zákonem měla tehdy dívka dvě možnosti jak studovat na české střední škole. Mohla být přijata jako řádná studentka na dívčí gymnázium, popř. lyceum, nebo docházet jako privatistka na chlapecký ústav. Před rokem 1906, kdy se otevřelo lyceum v Chrudimi, se musela každá místní zájemkyně o studium smířit s osudem privatistky.
Gymnázium ve Vysokém Mýtě navštěvovala první privatistka ve školním roce 1898 – 1899. V dalších letech se počet dívek jen velmi pozvolna zvyšoval. Většina z nich se účastnila výuky jeden či dva roky a pak studia zanechala. Vůbec první privatistka Bohumila Josefyová z Vysokého Mýta však ve svém úsilí vytrvala, prošla všemi ročníky a jako první studentka na místním gymnáziu v červnu 1906 úspěšně složila maturitní zkoušku s vyznamenáním. Do vypuknutí 1. světové války ji následovaly další dvě studentky.
Postavení privatistek se významně zlepšilo v roce 1910, kdy jim bylo umožněno hospitovat při vyučování. Válečná léta, která ústav neblaze zasáhla, studentkám paradoxně pomohla. Dalších pět jich ukončilo studium maturitou a celkový počet dívek na škole dosáhl na konci války čísla 29. Zásadní proměna spočívala také v tom, že v každé třídě se nyní vyskytovaly alespoň dvě studentky. Dohromady pak dívky tvořily téměř 15 % všech studujících.
Československá republika již v roce 1919 odstranila další překážku pro dívčí studium na gymnáziích, když dosavadní privatistky uznala za řádné studentky. Významný mezník představovaly maturitní zkoušky v roce 1925. Tehdy se s ústavem rozloučila poslední ryze chlapecká maturitní třída. Do konce dekády se podíl studentek zvýšil už na 1/3 a bylo více než jasné, že i díky nim počet studentů v meziválečném období utěšeně stoupal. Ještě před 2. světovou válkou odmaturovala první třída (1934), ve které chlapci tvořili minoritu.
V době existence jedenáctileté školy v 2. polovině 50. let však dívky mezi studenty získaly mírnou většinu, která se na počátku 80. let začala zásadně zvýrazňovat tak, že dnes v některých třídách zejména čtyřleté formy studia počet chlapců nedosahuje ani 30 % studentů.
Ve světle těchto faktů je potřebné si uvědomit, jak se za posledních sto let změnilo složení studujících. Vždyť dívka na vysokomýtském gymnáziu byla na počátku 20. století zjevem zcela exotickým.

Slavnostní vysvěcení budovy 17. září 1882

Gymnázium po svém založení sídlilo v budově bývalé nižší reálky. Na svůj objekt teprve čekalo. Ředitel Hospodka v roce 1880 ve školní kronice ohlašoval, že již počátkem školního roku 1881–1882 bude budova hotova a gymnázium se do ní přestěhuje. Jeho předpověď se nenaplnila a slavné stěhování  proto mohlo nastat až o rok později.
Připomeňme si blíže, jak slavnost, která svým rozsahem jednoznačně předčila samotné zřízení školy, vlastně probíhala a kdo při této příležitosti navštívil Vysoké Mýto.
Oslavy začaly již 16. září 1882, kdy do města přicestoval královehradecký biskup Jan Josef Hais ze svého letního sídla v Chrasti. Kolem 17. hodiny byl slavnostně uvítán zástupci města a místním děkanem. Poté ho přítomný dav doprovodil do kostela sv. Vavřince, odkud se po modlitbě odebral na děkanství, aby se ubytoval.
Večer se pak před budovou děkanství shromáždil početný průvod s loučemi, který společně zorganizovali členové spolku Otakar, sbor dobrovolných hasičů a gymnazisté vedení profesorem Karlem Křemenem. Nejprve biskupovi zazpívali členové Otakaru, pak se slova ujal K. Křemen. Provolal slávu biskupovi a pochvalně se vyslovil i o zde přítomném ministerském radovi Hermenegildu Jirečkovi. Následoval projev biskupa, který hmotný oheň loučí přirovnal k ohni, jenž  „pláti má v duších mládeže nadějné“ a projevil přání, aby i nový gymnazijní ústav „rozléval po vlasti oheň nadšení a lásky ku vědě, ku kráse, ku všemu, co člověka šlechtí a nad hmotu povznáší“. V závěru řeči pochválil město za obětavost při podpoře gymnázia.
Druhého dne – 17. září – již od brzkého rána procházela městem hudba. Postupně se sjížděli hosté, mezi nimi zemský školní inspektor Jan Kosina, deputace profesorů královehradeckého gymnázia a se svými kolegy přijel z Litomyšle také Alois Jirásek.
Před 10. hodinou se účastníci slavnosti přemístili do kostela sv. Vavřince, kde měla proběhnout bohoslužba. Před ní nejprve školní katecheta Matěj Dušek při svém kázání porovnával školu a chrám. „Vědecké vzdělání mládeže se musí pojiti s ušlechtilostí srdce, s mravnou dokonalostí její, má-li ona býti opravdovou nadějí a ozdobou vlasti“. V závěru své  řeči za profesorský sbor slíbil, že takovým směrem bude mládež v této budově vychovávána. Následně biskup Hais za asistence 20 duchovních posvětil 2 prapory – pro gymnázium a měšťanskou dívčí školu, aby pak sloužil pontifikální mši.
Po bohoslužbě přítomní opustili kostel a shromáždili se před školou, kde byla postavena tribuna. Zde následovala krátká modlitba, po níž biskup s doprovodem odešel do budovy, kde v prostorné síni u oltáře proběhlo vysvěcení novostavby. Po prohlídce celé budovy se druhým vchodem zúčastnění vrátili na tribunu. Zde purkmistr Jan Bedřich Tůma odevzdal řediteli gymnázia a řediteli chlapecké obecné školy klíče od budovy. Následovaly oslavné projevy obou ředitelů, po nichž byl program dopolední slavnosti ukončen. Odpoledne se pak konal banket v sále u Leopolda Hanuse (U lyry), kterého se zúčastnilo 150 prominentních hostů.

Ředitel Kukrál a projekt nové budovy gymnázia

Po třech ředitelích, kteří do Vysokého Mýta přišli z rychnovského gymnázia, převzal školu v roce 1927 dosavadní ředitel strakonického gymnázia František Kukrál. Již jeho první setkání s gymnáziem naznačilo, jak se bude vyvíjet vztah města a nového ředitele. Kukrál velmi kriticky zhodnotil stav budovy. „…budova celá byla mimořádně sešlá (fasáda opadalá, chodby měly špatnou dlažbu ze širokých ploten kamenných, málo místností a neúčelné jich rozdělení, zastaralý nábytek …“ Za viníka stavu označil obec, která málo do gymnázia investovala, což později kriticky poznamenal i v almanachu Padesát let gymnasia ve Vysokém Mýtě.
Spolupráce mezi ředitelem a městským úřadem byla zprvu konstruktivní. O letních prázdninách roku 1927 se začalo s opravami, které řídil profesor Jedlička, jenž o postupu prací na dálku informoval ředitele Kukrála, který dokončoval rekonstrukci objektu gymnázia ve Strakonicích (náklady Kč 743 555,51), jež 7 let vedl. Do Vysokého Mýta se natrvalo přemístil na konci října 1927. Výsledkem stavebních úprav v letech 1927–1928 byla reorganizace v umístění učeben a provozních prostor. Do všech pater byla zavedena voda a nezapomnělo se ani na splachovací toalety. Byly položeny nové podlahy: v ředitelně a sborovně parketové, v knihovně a šatně palubové. V roce 1928 byl do ředitelny zaveden telefon. Podařilo se také dokončit rozvod elektrického vedení po budově a od této chvíle se na škole začátek a konec výukových jednotek ohlašoval pomocí elektrických zvonků.
Ředitel během dvou let celkem šestnáctkrát navštívil zasedání městské rady, aby zdůvodnil potřebu investic do školní budovy. Náklady na stavební úpravy se vyšplhaly na 150 000 Kč.
Gymnázium se ovšem potýkalo s chronickým nedostatkem místa. V objektu stále sídlila také chlapecká obecná škola, která využívala celou polovinu prostor. Kukrál na tento nevyhovující fakt opakovaně poukazoval.
Městská rada se rozhodla, že problém vyřeší. Proto se  dne 11. 7. 1928 usnesla, že přistaví na stávající budovu gymnázia třetí patro, v němž by se umístily 4 odborné učebny. Obecní zastupitelstvo na stavební práce 8. 11. 1928 vyčlenilo v rozpočtu na další rok 1,5 milionu Kč. Jenže tento postup se neslučoval s plánem ředitele Kukrála. Dne 24. 11. 1928 se z jeho podnětu sešla zvláštní stavební komise, a to ředitel Kukrál, profesoři Kadečka a Oktávec za gymnázium, okresní školní inspektor Lehký a řídicí učitelé Dostál a Podzemský za chlapeckou obecnou školu a stavitel Vrabec jako znalec.
Hlavním tématem schůzky bylo řešení nedostatečného množství místností pro výuku na gymnáziu a místních obecných školách. Zúčastnění došli k závěru, že je nutné postavit novou budovu pro gymnázium. Stávající objekt by využívaly chlapecká a dívčí obecná škola. Dívčí škola (budova 1. stupně ZŠ Javornického) by se pak použila pro školu pokračovací, pomocnou a opatrovnu. Nástavbu třetího patra na stávající objekt gymnázia označili přítomní za nouzovou variantu. Zde komise dospěla k závěru, že se k věci musí vyjádřit architekt i školský odborník. V případě, že by se město rozhodlo pro dostavbu třetího patra, neměly stavební práce z úsporných důvodů zahrnovat obnovu poničené fasády v její původní podobě, ale mělo dojít k jejímu razantnímu zjednodušení či úplnému odstranění většiny zdobných prvků.
Se závěry jednání ředitel Kukrál seznámil obecní zastupitelstvo. Obec pozvala architekta Skřivánka z Prahy, bývalého zaměstnance firmy Drahoš, aby připravované změny posoudil. Ten se po prozkoumání situace postavil proti nástavbě třetího patra a žádal, aby byla budova důkladně opravena a mohla tak řadu let sloužit pro potřeby školy. Zároveň obci doporučil, aby se mezitím připravila na stavbu nové budovy pro střední školu. Navrhl také následné využití původní budovy pro ostatní školy.
S tímto závěrem ředitel Kukrál souhlasil. Velice pozitivně přijímal i fakt, že Skřivánek doporučil umístit novostavbu na volnou parcelu za vilou profesora Kadečky (stojí na rohu Rokycanovy a Denisovy ulice), kterou měl ředitel již dříve vyhlédnutou.
Závěrečná fáze rekonstrukce budovy proběhla v létě 1929. Škola se potýkala s nedostatkem času, protože práce se zpožďovaly a hrozilo, že se je nepodaří ukončit do zářijových oslav 50. výročí založení školy.
Přes všechny obtíže však jubilující škola přivítala slavnostní hosty v opravené budově. Ředitel v kronice poznamenává, že se tak stalo také díky pracovnímu nasazení všech zaměstnanců. Především při této příležitosti vyzdvihuje školnici Leopoldu Lipavskou, která během tří let rekonstrukce denně „mimořádně“ pracovala od 5 do 22 hodin „bez haléře odměny“ navíc. Všechny úpravy vyšly městskou pokladnu na 400 000 Kč.
Jaké by byly potřebné náklady na novostavbu? Neuhöfer ve své knize Střední školství v prvých deseti letech Československé republiky uvádí, že ceny novostaveb gymnázií ve srovnatelných městech často ve dvacátých letech přesahovaly čtyři miliony korun – Kralupy Kč 3 836 486,37, Rychnov nad Kněžnou 6 500 000 Kč, Litomyšl 7 540 000 Kč.
František Kukrál však nepolevoval ve svém úsilí, aby získal pro gymnázium další učebny. Navrhl tedy městu, aby postavilo nový objekt pro obecnou školu, kam by se přemístily chlapecká i dívčí škola. Gymnáziu by připadly čtyři uvolněné učebny ve druhém poschodí a jedny toalety, které nutně potřebovalo z důvodu postupující koedukační formy výuky. Chlapecké škole by zůstaly přízemí a první poschodí. Návrh se nesetkal v době počínající hospodářské krize s pochopením ze strany města.
V průběhu třicátých let ředitel vyvíjel další aktivity. Probíhala jednání i u ministra školství Dérera. Vysokomýtští sondovali, zda by stát finančně nezajistil stavbu školy. Ministr nejprve pomoc přislíbil, a proto byly vytvořeny plány nové budovy gymnázia, ale pak celý plán ztroskotal, protože stát nepotvrdil svou finanční zainteresovanost na stavebních pracích. Zklamaný Kukrál nastalou situaci okomentoval v kronice následovně: „Bohužel není tu nikoho jiného mimo ředitele reálného gymnázia, kdo by opravdově chtěl řešit nedostatek místností pro vysokomýtské školy… Obyčejně se tu chce pracovati teprve tehdy, když někde v okolí vidí snahu po určité věci, která by mohla či spíše měla být ve Vysokém Mýtě. Tu se pak stává, že se přichází bez příprav a pravidelně pozdě.“
Z dalších zápisů je patrné, že doba třicátých let nebyla zdaleka tak idylická, jak na ní často veřejnost pohlíží. V roce 1935 Kukrál požádal vysokomýtskou obec o opravu podlah. Město zareagovalo dovoláním k ministerstvu školství, na jehož základě byla provedena jeho pracovníky inspekce, která potvrdila oprávněnost požadavku školy. Následně byly opravy provedeny.
Nevraživost mezi Kukrálem a městským zastupitelstvem gradovala v následujícím roce. O prázdninách roku 1936 obec nechala položit dvě podlahy z měkkých prken. Ředitel následně vystoupil ve finanční komisi a důrazně poukazoval na velmi špatnou jakost použitého dřeva. Kukrál se těžko smiřoval s faktem, že městská spořitelna tehdy plánovala stavbu „zbytečného a pasivního“ hotelu, místo toho, aby postavila budovu pro obecní školy. Poněkud ironicky ředitel v roce 1936 předjímal a vítal očekávaný pokles studentů na gymnáziu spojený s plánovaným otevřením obchodní akademie ve školním roce 1937 – 1938, který měl pomoci řešit prostorové problémy školy. Projekt nové školní budovy nedošel svého naplnění, neboť jeho hlavní zastánce František Kukrál převzal v roce 1937 vedení Jiráskova gymnázia v Praze II. a blížící se válečné roky nebyly plánovaným stavební projektům nakloněny.
   

ZŘIZOVACÍ LISTINA

O zařízení a vydržování českého nižšího gymnasia s povinným kreslením v královském věnném městě Vysokém Mýtě

My níže podepsaní: purkmistr, radní a výborové, jsouce zákonitými zástupci královského města Vysokého Mýta touto listinou na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 20. července 1879, po němž zařízení a vydržování českého úplného gymnasia s povinným kreslením na nižším gymnasiu v královském věnném městě Vysokém Mýtě ustanoveno a městské radě prozatím vydobytí státního povolení k zařízení gymnasia nižšího uloženo jest, doznáváme a ustanovujeme toto:

1)  Patronát českého nižšího gymnasia s povinným kreslením přijímá královské věnné město Vysoké Mýto

2)  První třída otevřena budiž počátkem školního roku 1879 – 1880 a ostatní třídy postupem ročním. Zároveň budou již v 1. třídě ustanoveni nejméně dva zákonitě způsobilí učitelé.

3)  Obec Vysoko-Mýtská zavazuje se potřebné a prostranné místnosti pro gymnasium zaopatřiti.

4)  Co do vyučování na nižším gymnasiu podrobuje se královské věnné město Vysoké Mýto vyučovacímu plánu, který pro gymnasia česká vůbec od c.k. ministerstva vyučování předepsán jest i bude. Vyučování díti se může jenom od učitelů pro vyšší gymnasia zkoušených.

5)  Obecní výbor královského věnného města Vysokého Mýta vyhrazuje si právo, dosazovati na své české nižší gymnasium s povinným kreslením veškeré učitelstvo a tedy i jmenovitě ředitele i katechetu tohoto ústavu, ale potvrzení jich ponechává veleslavné c. k. zemské školní radě v království  Českém.

6)  Učitelský sbor čítati bude 6 a případně i 7 učitelů, z nichž jeden bude spolu ředitelem a jeden učitelem náboženství. Co do odborů budiž jeden učitel zkoušen z přírodopisu a počtů, jeden z děje-zeměpisu s výpomocnou řečí  zemskou buď českou neb německou, tři z klasické filologie, jeden učitel náboženství, ale zároveň zkoušen buď z klasické filologie nebo z jedné řeči zemské. Jenom učitelé, kteří se vykáží patřičnými zkouškami pro vyšší gymnasia, ustanoveni budou tři leta provisorně a po uplynuté době této , osvědčí-li svou schopnost učitelskou a nic proti jich činnosti a chování namítáno nebude, teprve definitivně, což jim veleslavná c. k. zemská školní rada v království Českém potvrdí a název „professor“ udělí.

7)  O platě učitelstva nižšího gymnasia s povinným kreslením ustanoveno:

a)  Každý provisorně i definitivně ustanovený učitel obdrží řádného platu svého ročně 1000 zl. r. č. (jeden tisíc zlatých r. č.), jak se děje na c. k. školách středních po zákonu ze dne 15. dubna 1873; mimo to obdrží aktivní přídavek ročně 200 zl.;

b)  Plat ředitele obnáší též 1000 zl., k tomu aktivní přídavek 240 zl. a za ředitelské práce 200 zl.; kromě toho dostane slušný byt ve školní budově aneb v městě, nebo vůbec příslušnou náhradu; dostane-li byt, bude mu čítáno aktivního přídavku toliko polovice, totiž 120 zl.

c) Není-li právě řádné místo učitelem skutečným obsazeno, může je na čas zastupovati supplent s platem jako na c. k. státních ústavech.

d) Mimo své služné budou míti všichni definitivně ustanovení profesoři a ředitel až do 25. roku včetně své služby právo na 200 zl. příplatky pětileté čili kvinkvenálky, když dle ministerského nařízení ze dne 18. srpna 1870 č. 8256 proti jich činnosti a chování nic namítáno nebude.

e) Zkoušen-li  katecheta mimo náboženství ještě z jiného předmětu povinného a také mu řádným počtem hodin vyučovati bude, dostane týž plat jako jiný skutečný učitel na témž ústavě; ale když bude vyučovati toliko náboženství, konati exhorty patřičné a sloužiti mši svatou (celkem 30 hodin), dostane řádného platu 525 zl. s právem na desítileté příplatky 100 zl.

f)  Výslužba: Jako po zákoně ze dne 9. dubna 1870 čítáno profesorům c. k. středních škol 3 leta služby za č a tedy slouží profesoři jen 30 let a vypočítáno jim výslužné dle pravidel zákona za dne 9. prosince 1866, vůbec po zákonu, jimž se říditi budou c. k. střední školy české, tak to vše platiž také o českém nižším gymnasiu města Vysokého Mýta. Aby  však patronát českého nižšího gymnasia Vysoko-Mýtského nevyplácel veškerou výslužbu z důchodů svých, založen bude pensijní fond, do něhož vloženy budou všechny taxy za udělená místa učitelská. Tuto taxu zaplatí každý definitivně jmenovaný a veleslavnou c. k. zemskou školní radou v Čechách potvrzený učitel takovým způsobem, jako na c. k. školách středních, toliko s tou výminkou, že taxa tato bude vrácena, ovšem bez úroku, tomu učiteli, který by na jiné školy přestoupil, poněvadž tento poměr mezi ústavy obecními a státními posud jest neurovnán.

Taxa tato obnáší třetinu řádného platu (1000 zl.), když z něho 300 zl., které taxy  jsou osvobozeny, jest odečteno; tedy pouze třetina za 700 zl., t. j.  233 zl. 33 ½  kr. Rovněž zaplatí se jenom třetina z každého dalšího příplatku (kvinkvenálky).

Vdovy: Vdova po řediteli dostane 400 zl., vdova po professoru  350 zl. ročně a kromě toho dostane každá vdova na každé pozůstalé nedospělé  dítě 60 zl. ročně na vychování.

Každý professor bude po 70. roce věku svého dán úředně do výslužby s celým platem i příplatky (kvinkvenálkami), které právě toho času má.

g)  Služné budiž učitelstvu vypláceno měsíčně napřed z důchodů městských.

h)  Mzda školníkova ustanovena jest ročně na 150 zl. a kromě toho palivo a byt ve škole.

8)  Vzhledem k českému nižšímu gymnasiu královského věnného města Vysokého Mýta vyslovuje a přijímá obec Vysoko-Mýtská zásadu reciprocity čili vzájemného práva, po němž veškerému učitelstvu při nižším gymnasiu Vysoko-Mýtském léta na ústavech jiných touž zásadou se řídících a zejména ve službě státní ztrávená – též počítána budou do let služebních.

9)  Školní plat a veškeré příspěvky, jež některý z obecních úředníků pod dozorstvím obecního představenstva vybírat bude, odevzdány budou do městské pokladnice, z níž vypláceno bude služné a i ostatní potřebné výdaje nižšího gymnasia. Každý do gymnasia nově přijatý žák zaplatí za přijetí taxu čili zápisné 3 zl.
a každý žák, který postoupí z nižší do vyšší třídy, taxu 2 zl.
Tohoto zápisného může býti použito ke koupi učebných pomůcek. Poplatky tyto přijímá ředitel a po uznání sboru učitelského a potvrzení c. k. zemské školní rady za ně nakoupí potřebných věcí pro knihovnu a sbírky fysikální a přírodopisné.

10)  Školné ustanoveno jest pro všechny žáky bez rozdílu stavu na 18 zl. ročně, na 9 zl. pololetně.
Veškeré školné odváděno bude do městské pokladny.
Městské zastupitelstvo ponechává si právo od školného osvobozovati žáky nemajetné a chudé a sice buď od celého nebo od polovice, pokud se vykáží dobrým prospěchem, příslušnými mravy a pilností.

11)  Obec, co vlastnice školy a patron ústavu, zavazuje se potřebné nářadí školní, čištění a výtop zaopatřovati z obecního důchodu. Učebné pomůcky vůbec kupovány budou ze zápisného a příspěvků k účelu tomu věnovaných a kdyby zápisné nevystačovalo, dosadí potřebnou část obecní důchod.

12)  Veškeré výdaje na nižší gymnasium, jako: plat učitelstva, výslužbu, učebné pomůcky, řádný stav školy atd. zavazuje se hraditi královské věnné město Vysoké Mýto:
a) ze školného a zápisného,
b) z obecního důchodu,
c) z pivního krejcaru,
d) z příspěvku Občanské záložny ve Vysokém Mýtě,
e) z obecní přirážky na veškeré přímé daně vypsané.

13)  Avšak, kdyby počet žáků na tomto ústavě byl tak nepatrný, že by se prospěch ústavu nikterak nesrovnával s nákladem, ponechává si městské zastupitelstvo další potřebné kroky činiti, ovšem že srozumějíc se s veleslavnou c. k. zemskou školní radou.
Naproti tomu ale si obecní zastupitelstvo také ponechává případně, t. j. dle toho, jak ústav působiti bude, za rozšíření nižšího gymnasia na gymnasium vyšší žádati.

14)  Vyučovacím jazykem na obecním nižším gymnasiu Vysoko-Mýtském bude vždy jazyk český.

15)  Veškeré v této listině obsažené závazky uznává obecní zastupitelstvo královského věnného města Vysokého Mýta za povinnost obecní a ručí za jich plnění veškerým jměním obecním.
Na potvrzenou všeho zde uvedeného jest listina ve třech stejnopisech sepsána, od zástupců obce Vysoko-Mýtské ve smyslu usnesení ze dne 20. července 1879 podepsána a pečetí obecní opatřena.
 
Z obecního zastupitelstva královského věnného města Vysokého Mýta,
dne 1. srpna 1879
 
Dr. V. Drchota (obecní starší), J. B. Tůma (purkmistr), Dr. Melchers (m. radní), Václav Škorpil (výbor), Ferdinand Brožek (výbor)
 
DODATEK
 
k zřizovací listině ze dne 1. srpna 1879 o zařízení a vydržování českého vyššího gymnasia s povinným kreslením na gymnasiu nižším v královském věnném městě Vysokém Mýtě.
My nížepsaní: purkmistr, radní a výborové jsouce zákonnými královského věnného města Vysokého Mýta, zástupci touto listinou na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 4. prosince 1881, po němž zařízení a vydržování českého úplného gymnasia s povinným kreslením na nižším gymnasiu v královském věnném městě Vysokém Mýtě ustanoveno a městské radě vydobytí státního povolení k zařízení gymnasia vyššího, vzhledně rozšíření stávajícího již gymnasia nižšího na gymnasium vyšší uloženo jest, doznáváme a prohlašujeme, že veškerá ustanovení, která v zřizovací listině ze dne 1. srpna 1879, týkající se gymnasia nižšího, obsažena jsou, v plné míře a obdobně platí též ohledně gymnasia vyššího ve Vysokém Mýtě, že tedy obec Vysoko-Mýtská veškeré povinnosti, které v oné zřizovací listině ohledně gymnasia nižšího na se vzala, béře též ohledně gymnasia vyššího na sebe a že tento dodatek k zřizovací listině ze dne 1. srpna 1879 integrující část této listiny tvořiti má.
Na potvrzenou toho jest spis tento ve třech stejnopisech sepsán, od zástupců obce Vysoko-Mýtské ve smyslu usnesení ze dne 4. prosince 1881 podepsán a pečetí obecní opatřen.
 
Z obecního zastupitelstva královského věnného města Vysokého Mýta, dne 31. ledna 1882
 
Dr. Melchers (starší), J. B. Tůma (purkmistr), Ferdinand Brožek (radní), Jan Podhajský (výbor), Jan Zejda (výbor)
 
Výběrové řízení na stavbu budovy gymnázia

Městské zastupitelstvo si poměrně záhy po otevření gymnázia uvědomilo, že musí vyřešit otázku budovy pro novou střední školu. Zastupitelé se rozhodli postavit objekt, který by mohly využívat jak gymnázium, tak chlapecká obecná škola. Z tohoto důvodu byli městem osloveni oba ředitelé zmíněných škol, aby pomohli definovat pravidla, která budou muset splnit architekti, aby budoucí stavba vyhovovala oběma vzdělávacím institucím.
Do konkurzní řízení na stavbu gymnazijní budovy bylo možné podávat přihlášky do 30. dubna 1880. Pro tři nejlepší projekty byla vypsány ceny. Vítěz měl získat 800 K, druhé místo bylo honorováno částkou 400 K a třetí 200 K. Do soutěže na stavbu budovy bylo přihlášeno 23 návrhů.
Komise, kterou tvořili Karel Scheiner, vrchní inženýr c. k. mistodržitelství v Praze, Arnošt Jenšovský, stavební rada stavebního úřadu královského hlavního města Prahy a c. k. okresní inženýr Vojtěch Kulich z Litomyšle, prohlásila za vítěze pražského architekta Saturnina Hellera, který přeložil projekt s heslem „Nechť vyhoví účelu a poměrům místním“. Na druhém místě skončili vídeňští architekti Machytka a Schmoranze s projektem s názvem „Národ sobě“ a na třetím honorovaném místě se umístili Josef Sakař a Robert Stübchen z Prahy s projektem „K okrase a slávě města“.
Tehdejší ředitel gymnázia Hospodka stranil právě třetímu architektonickému počinu, ovšem ten doplatil na nedodržení některých podmínek, které předepisovalo zadání výběrového řízení. Hospodka oceňoval, že autoři počítali se zvláštním vchodem do ředitelského bytu a navíc oproti Hellerovu vítěznému návrhu v něm chyběla „temná“ chodba v prostředním rizalitu budovy.

Cesta ke státnímu gymnáziu

Vysoké Mýto počítalo při založení klasického gymnázia s tím, že finanční nároky spojené s jeho provozem úměrně porostou s tím, jak bude škola doplňována o další třídy. V roce 1882 však došlo k rozšíření počtu stále rozmístěných vojáků na území města. Vysokomýtská obec se rozhodla, že  postaví nová kasárna na vlastní náklady. Tato akce Vysoké Mýto natolik finančně zatížila, že si už v roce 1883 místní zastupitelé uvědomili, že obec nebude ani ve spolupráci s První záložnou schopna plně finančně pokrýt provoz gymnázia ze svých prostředků, pokud nedojde ke zvýšení městských poplatků, což by mezi obyvatelstvem dle mínění zastupitelů vzbudilo nevoli vůči škole.

Některé náklady z obecních prostředků na provoz gymnázia 1879 – 1888 (v korunách)
Rok	Mzdy	Budova	Pomůcky	Palivo, světlo aj.
1880	11 180,48		637,16	948,62
1881	12 329,58		624,00	424,46
1882	16 405,00		600,00	1051,22
1883	20 590,00	180 000,00	1172,00	1710,16
1884	22 979,00	318,98	650,00	650,00
1885	26 833,32	1816,10	600,00	1356,88
1886	32 360,00	345,00	953,00	1316,68
1887	35 196,66	239,76	320,00	1569,66
1888	36 006, 62	168,00	200,00	1316,68

Obecní zastupitelstvo tedy začalo podnikat kroky vedoucí k zestátnění vzdělávacího ústavu. Vysokomýtští zastupitelé podali během let 1883 – 1885 celkem tři žádosti, jimiž se dožadovali státní pomoci pro gymnázium. Všechny byly zamítnuty ze dvou důvodů. Jedním z nich byla tehdejší ekonomická situace rakouského státu. Druhým pak závazek vysokomýtské obce, která se v povolovacím řízení, jež předcházelo otevření první třídy v roce 1879, zavázala, že v budoucnu nebude požadovat státní finanční prostředky na provoz školy.
V letech 1883 – 1890 byly sepsány čtyři petice adresované říšské radě, ve kterých  se poukazovalo na to, že vysokomýtská obec převzala určité závazky za místní vojenskou posádku a zároveň jako protislužbu město požadovalo zestátnění  gymnázia, popřípadě získání dostatečné státní subvence na jeho financování.
Zastupitelé v roce 1886 dokonce podnikli cestu do Vídně k císaři Františku Josefu I. Panovník deputaci vyslechl, ovšem v následujícím roce žádost ministerstvo kultu a vyučování zamítlo.
K zásadnímu zlomu došlo až na počátku devadesátých let 19. století. V říjnu 1892 byla z rozhodnutí císaře schválena roční státní subvence ve výši  6 000 K na dobu tří let. Obec se musela zavázat, že pokud se uvolní místo ředitele, bude o jeho obsazení již rozhodovat stát. Subvenci škola využívala necelé tři roky, neboť díky císařskému rozhodnutí ze dne 13. října 1894 převzal gymnázium od 1. září 1895 stát.
  

SMLOUVA MEZI OBCÍ A STÁTEM O PŘEVEDENÍ VYSOKOMÝTSKÉHO GYMNÁZIA DO STÁTNÍ SPRÁVY

 
Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo ráčilo Nejvyšším rozhodnutím ze dne 13. října 1894 s výhradou ústavního povolení potřebných prostředků nejmilostivěji schváliti, aby bylo obecní vyšší gymnasium ve Vysokém Mýtě u přijetí příspěvků městskou obcí Vysoko-Mýtskou nabídnutých počínajíc zářím 1895 do správy státní převzato. Následkem toho byla mezi c. k. aerárem, zastoupeným c. k. zemskou školní radou v Čechách, na základě výnosů c. k. ministerstva osvěty a vyučování ze dne 31. října 1894 č. 23.679 a ze dne 27. dubna 1896 č. 2376 se strany jedné a královským věnným městem Vysokým Mýtem, zastoupeným starostou, jedním radním a dvěma členy obecního výboru na základě usnesení obecního výboru ze dne 18. ledna 1894 a ze dne 15. dubna 1894 a se schválením okresního zastupitelstva ve Vysokém Mýtě ze dne 29. ledna 1894 a ze dne 26. dubna 1894 se strany druhé dne dole uvedeného následující smlouva uzavřena:

1. Královské věnné město Vysoké Mýto věnuje a odevzdává k umístění c. k. státního vyššího gymnasia ve Vysokém Mýtě včetně bytu ředitele a školníka na stavební parcele č. k. 452 vystavěný dům čís. pop. 163 katastru obce vysokomýtské se všemi v této školní budově se nacházejícími sbírkami učebných prostředků, s nářadím a knihovnami s výhradou vlastnictví městské obce vysokomýtské a po čas trvání tohoto c. k. vyššího gymnasia c. k. aeráru k bezplatnému výhradnímu užívání. Po dobu trvání tohoto bezplatného užívání c. k. aerárem jest královské věnné město Vysoké Mýto povinno dům č. pop. 163 ve Vysokém Mýtě na své vlastní útraty v dobrém stavu udržovati.

2. Královské věnné město Vysoké Mýto jest povinno na své vlastní útraty gymnasijní budovu č. p. 163 ve Vysokém Mýtě a všechny místnosti v ní se nacházející vyjímajíc oba byty naturální patřičně a dostatečně osvětlovati, vytápěti a čistiti, jakož i školníka vydržovati. Školníka gymnasijního ustanovuje městská obec Vysoko-Mýtská, může však obec ta v případě, když by školník povinnosti své náležitě neplnil, výrokem úřadů školních uznána býti povinnou, opatřiti školníka jiného a sice způsobilejšího.

3. Královské věnné město věnuje a odevzdává dále c. k. aeráru ve vložce vysokomýtské č. vl. 163 zanesenou zahradu č. k. 393 ve Vysokém Mýtě co botanickou zahradu k bezplatnému a výhradnému  užívání k účelům c. k. státního gymnasia ve Vysokém Mýtě, při čemž si vyhražuje právo polohu a výměru zahrady této pochválení regulace v přiloženém situačním nákrese naznačené změniti.

4. Královské věnné město Vysoké Mýto jest povinno roční příspěvek na útraty vydržování gymnasia v obnosu 4000 zl., slovy čtyři tisíce zlatých  rak. čís. v hotovosti c. k. pokladně státní platiti a má tento příspěvek v pololetních předběžných lhůtách u c. k. berního úřadu ve Vysokém Mýtě odváděti.

5. Královské věnné město Vysoké Mýto jest povinno v případě, že by toho potřeby byla, na své vlastní útraty patřičné místnosti k umístění nanejvýš čtyř pobočních tříd, které snad budoucně na ústavě budou zřízeny, v gymnasijní budově samé opatřiti a to v první řadě přeložením knihovny, adaptace, jichž bude v této příčině zapotřebí, sama na své útraty zaříditi, a v případě, že by se upotřebilo k tomu účelu naturálního bytu ředitele, tomuto zákonité bytné ze svého vlastního platiti.

6. C. k. aerár přijímá městskou obcí Vysokým Mýtem mu propůjčená práva a přislíbené dávky a bude c. k. státní vyšší gymnasium ve Vysokém Mýtě za vlastních prostředků vydržovati, však témuž povždy volno toto c. k. státní vyšší gymnasium opět zrušiti.

7. Královské věnné město Vysoké Mýto uznává povinnosti touto smlouvou převzaté za povinnosti obecné a podrobuje se za účelem dobývání jich c. k. aerárem politické exekuci, pokud ji zákon pro podobné povinnosti připouští.

8. C. k. aerár jest oprávněn, adaptace školními úřady za nutné uznané v domě č. p. 163 i v botanické zahradě č. k. 393 ve Vysokém Mýtě na své vlastní útraty před se bráti. Dům č. p. 163, jakož i botanická zahrada budou po zaniknutí práva bezplatného užívání c. k. aerárem v tom stavu odevzdány, v kterém se při tomto zrušení právě nalézati budou.

9. Útraty s vyhotovením této smlouvy spojené, zvláště kolky na jeden stejnopis smlouvy nese městská obec Vysoko-Mýtská ze svého.

10. Královské věnné město Vysoké Mýto svoluje, aby na základě této smlouvy byla v knih. vložce č. 163 kat. obce Vysoko-Mýtské vložena služebnost bezplatného výhradního užívání  domu č. p. 163 město a zahrady č. k. 393 ve Vysokém Mýtě pro c. k. aerár k účelům c. k. státního vyššího gymnasia ve Vysokém Mýtě.

11. Kdyby toto c. k. státní vyšší gymnasium správou vyučovací zrušeno, do jiného města přeloženo bylo, aneb řeč česká přestala býti vyučovacím jazykem na tomto c. k. státním vyšším gymnasiu, pozbude tato smlouva působnosti, právo bezplatného užívání c. k. aeráru propůjčené zanikne a c. k. aerár jest povinen budovu č. p. 163 a zahradu č. k. 393 ve Vysokém Mýtě městské obci k volnému nakládání vrátiti.

12. Souhlasně se stanoví, že ve všech sporech, jež z této smlouvy snad povstanou a v nichž c. k. aerár co žalobce vystoupí, jakož i při dobývání dotyčných prostředků zjišťovacích a exekučních c. k. finanční prokuratura v Praze oprávněna býti má u oněch soudů nastupovati, které v sídle téže se nalézají a k rozhodnutí takových sporů z povolení takových zjišťovacích prostředků příslušnými by byly, kdyby bylo úřední sídlo obecního představenstva žalované v Praze.

13. Smlouva tato vyhotovuje se v obou jazycích zemských ve dvou stejnopisech, z nichž kolkovaný dostane c. k. aerár, nekolkovaný městská obec Vysoko-Mýtská.
 
Kdyby při výkladu této smlouvy z různosti textu v jazyku německému a českému nesrovnalosti vznikly, budiž sporné místo dle onoho vykládáno, který c. k. aeráru jest příznivějším. Na doklad toho následují podpisy stran.
 
Ve Vysokém Mýtě, dne 11. prosince 1896
Starosta: Josef Tomášek, m. p., Obecní starší: Vilém Charvát, m. p., Členové obecního výboru: Antonín Mašek, m. p. Jan Podhajský m. p. N. 20.069                                   
 
Od c. k. okresního soudu ve Vysokém Mýtě se potvrzuje tímto pravost podpisů pp. Josefa Tomáška, jakožto starosty, Viléma Charváta, jakožto městského radního a Antonína Maška a Jana Podhajského, jako členů obecního výboru města Vysokého Mýta na této listině.
Ve Vysokém Mýtě, dne 11. prosince 1896.
C. k. okresní soudce:
Veselý m. p.
 
Smlouva tato se schvaluje na základě usnesení okresního zastupitelstva ze dne 29. ledna 1894 č. 47 a ze dne 16. dubna 1894 č. 294.
Z okresního výboru ve Vysokém Mýtě, dne 12. prosince 1896.
Okresní starosta:
Jan Cejp, m. p.
Členové okresního výboru:
František R. Skořípek, m. p. František Vrátil, m. p.
N. 45.370 z r. 1896
 
Na základě zmocnění vys. c. k. ministerstva záležitostí duchovních a vyučování ze dne 27. dubna 1896 č. 2376 v zastoupení c. k. aeráru.
C. k. zemská školní rada v Praze, dne 30. ledna 1897.
Za místodržitele:
Zabusch, m. p.
   
Slavní příznivci vysokomýtského gymnázia

Gymnázium ve Vysokém Mýtě získávalo finanční prostředky a učební pomůcky od mnoha dárců, které bychom jen velmi těžko vyjmenovávali. V prvních letech je tato bohulibá činnost spojována zejména s H. Jirečkem.
Již méně se ví, že při své návštěvě Vysokého Mýta ve školním roce 1884/1885 zavítal na místní gymnázium profesor Tomáš Masaryk. Věnoval škole 20 zl. a projevil přání, aby je dostal jeden nebo dva studenti poslední školní den. Suma byla rozhodnutím profesorského sboru rozdělena mezi Václava Drtinu a Josefa Rychtu, kteří byli odměněni za mravnost a pilnost.
V listopadu 1880 navštívil Vysoké Mýto dr. Emil Holub. Po dvouhodinové přednášce byl uspořádán banket pro 100 hostů. Zde byl ředitel Hospodka pověřen, aby pronesl slavnostní proslov k přípitku na  počet E. Holuba. Slavný cestovatel věnoval gymnáziu některé předměty, které přivezl z Afriky.
Když se v prosinci 1890 Holub objevil v Mýtě podruhé, slíbil Hospodkovi, že daruje škole další předměty na rozšíření jejích sbírek. Svůj slib dodržel. Ve školním roce 1894–1895 byla na gymnázium doručena velká skleněná skříň, ve které se nacházely vybrané druhy afrického ptactva. Ředitel si tehdy velmi pochvaloval, že dar byl „úplný“, protože E. Holub uhradil také dopravní výlohy.

Gymnázium na Zemské jubilejní výstavě

Vysokomýtské gymnázium se prezentovalo také na slavné Zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Škola na ni zaslala 140 kartonů žákovských kreseb, na nichž byl znázorněn učební postup v jednotlivých předmětech na celém gymnáziu.
Na prezentaci školy se aktivně podíleli také vyučující. Karel Křemen zaslal dva diagramy – grafický přehled dějin mocnářství nesoucí název Vznik a rozvoj říše rakousko-uherské a  Obraz zeměpisného učiva na středních školách českých, který zahrnoval mapu Evropy a menší mapy ostatních světadílů, jež měly svým pojetím odpovídat učivu, které bylo obsaženo v země-dějepisných učebnicích pro střední školy.
Druhým z pedagogů, který na výstavu zaslal své didaktické pomůcky, byl Emanuel. Schwarz. Jeho diagramy znázorňující polychromické řecké ornamenty ve velkém měřítku zaujaly výstavní porotu natolik, že autora dne 6. 11. 1891 ocenila stříbrnou výstavní medailí.
Návštěvníci výstavy si také mohli pročítat všech 11 dosud vydaných výročních zpráv a zhlédnout i plány gymnazijní budovy, která byla velmi podrobně zdokumentována na 19 fotografiích, jež zhotovil místní zastupitel Ferdinand Brožek. Městská rada účast školy na výstavě, která vyšla na 150 zl., zcela finančně pokryla.  

Dočasná ztráta budovy

Vysoké Mýto se jako posádkové město muselo na počátku 1. světové války vyrovnávat s výrazným zvýšením stavu ozbrojených sil na svém území. Všechny školní budovy byly použity jako ubytovací zařízení pro vojsko.
Gymnázium muselo odložit začátek školního roku 1914–1915. Až když vojsko opustilo budovu školy, mohlo po jejím vyčištění a vysušení dne 6. října 1914 vyučování začít  Jenže již 25. října.se do gymnazijní budovy vojáci vrátili a zabrali všechny prostory kromě bytů ředitele a školníka.
Škola vedla intenzivní jednání s městskou radou, První záložnou a okresním zastupitelstvem. Výsledkem těchto jednání bylo zahájení provizorního provozu školy, jejíž jednotlivé třídy byly rozmístěny v různých budovách po městě.
 
Rozmístění jednotlivých tříd:

• Prima sídlila v přízemní místnosti městského sirotčince
• Sekunda a tercie využívaly místnosti v přízemí První záložny
• Kvarta a kvinta nalezly azyl v přízemí okresního hejtmanství
• Sextu se podařilo umístit do zadní budovy městské radnice
• Septimě byla vyhrazena zasedací síň obecního zastupitelstva v 2. patře budovy okresního hejtmanství
• Vyučování oktávy probíhalo v 1. patře budovy okresního zastupitelství
• Exhorty se konaly v zasedací síni První záložny

Propůjčené prostory nebyly projektované pro školní výuku, a proto se vyučující i studenti museli vyrovnávat různými problémy. Nejvíce je v zimě trápil fakt, že některé místnosti se špatně vytápěly a navíc škola musela využívat jako palivo uhlí, které se nosilo z gymnazijní budovy v kbelících po městě.
Pro výuku nebylo zdaleka ideální, že profesoři byli nuceni přebíhat mezi budovami během vyučování a zároveň si zajišťovat přenos pomůcek. Dočasná ztráta budovy zásadně ovlivnila výuku tělesné výchovy, která byla nahrazena vycházkami a cvičením ve škole. S velkými problémy se potýkalo kreslení, protože provizorní učebny nemohly plně nahradit prostředí vybavené kreslírny.
Vojsko naštěstí vyklidilo školní budovu 15. července 1915 a nový školní rok již probíhal mnohem poklidněji. Gymnázium sice nebylo ušetřeno dalších válečných útrap a ztrát, ale již nikdy nemuselo řešit otázku kompletního opuštění celé budovy.

Elektrifikace budovy a školní biograf

V průběhu školního roku 1923 – 1924 byl do budovy gymnázia zaveden elektrický proud. Instalace byla prováděna od 15. do 25. ledna 1924. Výsledkem této modernizace nebyla elektrifikace celé budovy, ale jednalo se zejména o prostory fyzikálního kabinetu, fyzikální učebny, velké učebny naproti fyzikálnímu kabinetu, sborovny v 1. patře a auly ve 2. patře.
Ředitel Šejvl do školní kroniky na oslavu provedených úprav poznamenal: „25. 1. poprvé zazářily ve sborovně elektrické žárovky a tím byl učiněn konec trapnému stavu, kdy při matném svitu dvou petrolejových lamp v době zimní konala se některá konferenční jednání, kdy členové sboru při úmorných korekturách úloh a při jiných školních pracích kazili si zrak.“ Zbývající práce byly odloženy na prázdninové měsíce roku 1924, kdy byla k síti připojena tělocvična a elektrickým světlem opatřeny také chodby  v přízemí a obou poschodích.
V témže období byly provedeny stavební úpravy ve školní aule, které umožnily, aby zde mohl být provozován školní biograf. Díky přepažení auly vznikla oddělená místnost, kde bylo umístěno promítací zařízení.
Vysokomýtská obec zaplatila práce spojené s elektrickými rozvody, technické vybavení bylo pořízeno díky půjčce ve výši 9 000 Kč, kterou poskytla První záložna. Půjčku posvětilo ministerstvo školství a národní osvěty, které schválilo na její úhradu státní podporu za podmínky, že bude biograf používán pro školní poučná představení pro všechny školy ve Vysokém Mýtě.
K tomuto účelu bylo ustaveno družstvo, které mělo biograf zřídit a později dohlížet na jeho správné využívání. V družstvu měly své zástupce všechny místní školy.
První diváci zasedli v novém kinosále 18. listopadu 1924. Promítalo se dvakrát měsíčně. Všechny filmy byly pečlivě vybírány tak, aby měly poučný obsah. Studenti platili za jedno filmové představení 70 haléřů, přičemž sociálně slabí byli od plateb zcela osvobozeni.

Rodičovské sdružení

Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem č. 1516 ze dne 19. 5. 1930 doporučilo, aby se na školách národních i středních zřizovala rodičovská sdružení, která měla mít následující náplň:
a) pomáhat škole, aby se v ní vytvářela zdravá pospolitost mezi rodiči a žáky;
b) radit se s učiteli o otázkách rodinné a společenské výchovy a pořádat pro rodiče přednášky, rozhovory, výstavy apod.;
c) zřizovat a udržovat pro mládež zařízení podpůrná (stravování, ošacování, rozdělování učebních  pomůcek aj.), sociálně zdravotnická a rekreační (útulky, zotavovny, prázdninové osady a výpravy), pomáhat při umístění a úpravě školy, dílen, kuchyní, žákovských čítáren, při péči o pravidelnou školní docházku, při opatřování zaměstnání pro absolventy, při dopravě žactva atd.

V čele nově vzniklých sdružení měl stát rodičovský výbor, který mohl mít 5–15 členů volených na jeden rok. Ve výboru měl své místo zajištěné ředitel školy, třetinu jeho členů tvořili zástupci učitelského sboru, zbývající dvě třetiny pak zástupci rodičů a odpovědných „dozorců“ studentů, tedy zákonných zástupců.
Výbor se scházel jednou za dva měsíce a představoval poradní orgán učitelského sboru. Rodiče měli právo několikrát do roka hospitovat při vyučování.Termín jejich návštěvy ovšem určovala správa školy.
Ustavující schůze rodičovského sdružení při vysokomýtském gymnáziu se konala 12. října 1930. Zúčastnilo se jí celkem 143 osob: 86 otců, 40 matek, 8 zákonných zástupců, 8 členů profesorského sboru, přičemž 3 zde vystupovali také jako otcové a jeden zástupce Spolku přátel střední školy ve Vysokém Mýtě, který vznikl v předchozím roce. V pěti případech zastupovali na schůzi studenta oba rodiče. Gymnázium mělo v tomto školním roce 234 studenty. Do sdružení vstoupili zákonní zástupci 156 studentů.
Hned na první schůzi padl ze strany rodičů návrh na oddělení studentů a studentek na chodbách školy o přestávkách. Sdružení se však nebylo schopné dohodnout na žádném opatření, které by žádosti vyhovělo, a proto bylo řešení problému ponecháno na rozhodnutí profesorského sboru. Pedagogové nakonec 28. listopadu 1930 upravili pohyb studentů o hlavních přestávkách v 10 a ve 12 hodin takto:

• studentky využívaly chodbu v 1. poschodí
• studenti primy až kvinty využívali chodbu ve 2. poschodí
• studenti sexty až oktávy se mohli pohybovat po chodbách v přízemí 

Zároveň bylo hlavně z prostorových důvodů rozhodnuto, že studenti budou chodit o přestávkách vždy ven, pokud bude sucho a bude příznivé počasí, tedy i v zimě.

Maturitní zkoušky

Nejvíc maturantů	2002 – 2003	81
	1959 – 1960	76
Nejméně maturantů	1916 – 1917	7
	1924 – 1925	8
Nejpočetnější maturitní třídy	1886 – 1887	51
	1939 – 1940	47
Nejvíce maturitních tříd	2002 – 2003	3

 

Školní roky, kdy se nekonaly maturitní zkoušky: 1879 – 1880 až 1885 – 1886, 1970 – 1971

Paralelní třídy

Hned při zápisu do 1. ročníku v září 1879 překonal zájem studentů všechna očekávání. Musely být otevřeny dvě paralelní třídy místo plánované jedné, neboť se přihlásilo 109 zájemců, z nichž bylo přijato 104. Studium dokončilo maturitou na místním gymnáziu 35 z nich. Nezanedbatelné číslo studentů pocházelo také z Moravy. Zde byla gymnázia přeplněná, proto vláda nařízením zpřísnila klasifikaci a mnozí z gymnazistů studium nezvládali a přecházeli do Čech, kde vznikaly nové školy. Profesor Josef Hoffmann v almanachu k 50. výročí založení školy vzpomínal, jak Václav Hospodka ukazoval spolupracovníkům dopis od ředitele brněnského gymnázia Františka Bartoše, který ho žádal, aby přijal nadané a dobré studenty. I díky této neutěšené situaci na Moravě zavál osud z Rychtářova na Vyškovsku do Vysokého Mýta slavného cestovatele Aloise Musila.
Ve školním roce 1882 – 1883 získalo gymnázium budovu a čelilo druhému velkému náporu zájemců. Proto musely být otevřeny znovu dvě primy. Ovšem hned v následujícím roce došlo k takovému snížení počtu studentů, že mohla škola paralelky spojit.
Po doplnění gymnázia na osm tříd se paralelní třídy nevyskytovaly s výjimkami maturitních ročníků 1941 – 1942 a 1950 – 1951 až do poloviny 50. let 20. století. V dalších letech se situace diametrálně změnila, a proto se stávalo spíše výjimečně, že se studenti nemohli setkávat se svými vrstevníky z paralelní třídy.
 
Učební plány 

Učební plán gymnázia ve školním roce 1902 – 1903

	I	II	III	IV	V	VI	VII	VIII	Úhrn
Náboženství	2	2	2	2	2	2	2	2	16
Latinský jazyk	8	8	6	6	6	6	5	5	50
Řecký jazyk	-	-	5	4	5	5	4	5	28
Český jazyk	3	3	3	2	3	3	3	3	23
Německý jazyk	4	4	4	4	3	3	3	3	28
Země-dějepis	3	4	3	4	3	4	3	3	27
Matematika	3	3	3	3	4	3	3	2	24
Přírodopis	2	2	2	-	2	2	-	-	10
Fyzika	-	-	-	3	-	-	3	3	9
Filosofická propedeutika	-	-	-	-	-	-	2	2	4
Kreslení od ruky	4	4	4	4	-	-	-	-	16
Celkový počet	29	30	32	32	28	28	28	28

 

Historické zajímavosti

Konec školního roku (1883)

Školní rok byl zakončen bohoslužbami. Po nich se studenti a profesorský sbor shromáždili v exhortní síni, kde v přítomnosti zástupců města a svých rodičů  zapěli císařskou hymnu a píseň „ Cesta na prázdniny“. Ředitel krátce promluvil k přítomným a  poté předal vysvědčení těm studentům, kteří prospěli s vyznamenáním. Ostatním  pak  vysvědčení předávali třídní učitelé ve třídách.

Předseda maturitní komise

Prvním předsedou maturitní komise, který pocházel z profesorského sboru vysokomýtského gymnázia, byl jmenován ředitel Hospodka. Zastupoval zemského školního inspektora při maturitních zkouškách ve dnech 1. – 14. července 1884 v Chrudimi a Německém (Havlíčkově) Brodě.

Ples školy

První ples gymnázia se uskutečnil 9. února 1886. Uspořádal jej učitelský sbor ve spolupráci se studenty septimy. Výtěžek plesu činil 137 zl. 35 kr. a byl věnován do školního fondu na podporu chudých .

Exkurze
Vysokomýtští studenti se v rámci výuky dne 5. ledna 1887 zúčastnili prohlídky místního cukrovaru, jednoho z významných podporovatelů školy. Jeho ředitel návštěvníky provedl všemi provozy a popsal jim výrobní postup. Jedná se první doloženou odbornou exkurzi na gymnáziu.

Den otevřených dveří – 14. červenec 1887

V předposlední den školního roku 1886 – 1887 gymnázium uspořádalo výstavu učebních pomůcek a prací žáků. Prezentace školy vzbudila mezi veřejností velký zájem, a proto se konala i v dalších letech. Vzhledem k charakteru akce ji můžeme označit za obdobu dnešních dnů otevřených dveří.

Školní akademie

Gymnázium dne 22. 6. 1889 uspořádalo první kresební, hudební a deklamatorní akademii, jejíž program byl schválen výnosem c. k. školní rady.  Čistý výnos z akademie 51 zl 76 kr byl věnován na nákup pomůcek

Telefon

V roce 1896 bylo na náklady První záložny zřízeno telefonní spojení mezi ředitelnou a sborovnou. Technické zařízení bylo používáno také jako pomůcka při výuce fyziky.

Konkurenční školy

Na podzim roku 1903 se ve Vysokém Mýtě konala velká slavnost při příležitosti předání nové budovy lukařské škole. Ředitel Hospodka existenci školy vítal, neboť „v nejbližším okolí Vysokého Mýta v rovině podél řeky Loučné rozsáhlá jsou luka výborné jakosti“, a proto očekával, že absolventi tohoto vzdělávacího zařízení budou mít na Vysokomýtsku dobré uplatnění.

V lednu následujícího roku byla ve Vysokém Mýtě po 23 letech obnovena chlapecká měšťanská škola. Hospodka v obou školách neviděl konkurenci a neobával se toho, že by existenčně ohrozily gymnázium. Předpokládal, že se počet gymnazistů sníží, a proto již nemělo nehrozit, že budou školní místnostmi přeplněny „žactvem, které na vyšší studia nepomýšlí nebo k němu potřebných vloh nemá a bude moci tím zdárnějších výsledků studijních dosahovati“.

Správci školy

V pořadí druhý ředitel vysokomýtského gymnázia Jan Pražák nastoupil 16. března. 1907 dovolenou, ze které se vrátil až 15. září. téhož roku. Po dobu jeho nepřítomnosti byl správcem ústavu jmenován profesor Ignác Frank. Po odchodu ředitele Pražáka do penze k prvnímu prosinci 1916 byl na základě císařského rozhodnutí na dobu od 11. prosince 1916 do 5. května 1917 pověřen řízením gymnázia jako správce ústavu profesor Antonín Hodáň, kdy jej vystřídal Václav Šejvl.

Majáles

Dne 1. května 1919 na vojenském cvičišti na Hartech uspořádali studenti gymnázia první Majáles. Výtěžek akce (500 Kč) putoval do Fondu  pro podporování chudých studujících.

Návštěva ministra školství

Dne 25. října 1919 navštívil školu 1. československý ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman.

Školství ve Vysokém Mýtě před vznikem gymnázia

Po třicetileté válce bylo školství v poměrně zanedbaném stavu, zvláště tzv. školy obecné se potýkaly s nedostatkem financí a kvalitních učitelů. Z místních pedagogů uvádějí letopisy například Syrového, Zajíčka, Zannera.
V 17. století se nacházela stará vysokomýtská škola na místě bývalého hřbitova u zvonice a „bašty školní" .
Tato škola byla českolatinská a kolem roku 1678 se v kronice zmiňuje zde učící kantor Ignác Ber, jemuž je povoleno ve škole přebývat s manželkou.
Další informace sděluje o roce 1696:
„Ve zdejší škole jeden magister, kantor a subkantor, též jeden mládenec mládež sobě svěřenou v ctnostech a spasitelných věcech, tak i v literárním umění, schopnější a vzrostlejší pak, což v předešlých letech nebývalo, i v studiu až do gramatiky vyučovati mají, takže my i sousedé dobře s nimi spokojeni jsme."
K dalším změnám dochází roku 1750 za Marie Terezie, kdy se stará škola u bašty jevila příliš malou (2 místnosti učební v přízemí, malá místnost v patře pro učitele), a proto se uvažovalo o jejím rozšíření.
Vše se změnilo 6. 7. 1774 při „hrozném požáru", když shořela vedle chrámu, děkanství a zvonice také stará škola. Protože Marie Terezie tehdy vydala patent o úpravě školství na venkovských školách v tzv. školy triviální (čtení, psaní, počty a náboženství), začalo město uvažovat o škole nové. Přes finanční těžkosti a váhání městského magistrátu byla již roku 1775 postavena jednopatrová budova – tzv. městská škola (Stadtschule), kde se nejprve učilo ve 3 místnostech.
Třídy této školy se členily na začáteční a pokročilé. Začátečníky vyučoval mládenec neboli pomocník. Úroveň výuky zlepšila povoláváním školených pedagogů, prvním učitelem v Mýtě se stát. zkouškami byl od roku 1780 František Žalud. Ani ženám nebylo školství zapovězeno, což dokazuje roku 1784 první industriální učitelka Františka Scherzerová z Kleinmühlu.
Od doby Josefa II. byla snaha místo latiny zavést živý jazyk - němčinu do školního procesu, čeština se prosazovala jen pozvolně a až od školního roku 1839/40 se psaly všechny zápisy v češtině. Vyšší vzdělání získávali „jinoši mýtští" průběžně na vyšším gymnáziu v Litomyšli v jazyce německém. Školní budova v letech 1844 – 1856 značně zchátrala, byla tedy vyklizena a výuka probíhala i v místě bývalé hospody Na přístodůlku.
Novou budovu postavila obec roku 1856 u kostela na místě stržených hradeb. Jejímu vysvěcení znělo motto soudobé básně:
„V tobě, co se nová zasvěcuješ, školní budovo, osviť se a zveleb, vznes a vzrůstej věrné v Bohu potomstvo."
Tato škola obsahovala 4 třídy chlapecké a 3 třídy dívčí až do roku 1872, kdy vznikají měšťanská škola chlapecká a měšťanská škola dívčí. Mezitím město uvažovalo o stavbě nové budovy určené pro budoucí gymnázium.

Vývoj gymnázia v letech 1879 – 1914

20. července 1879 se usneslo obecní zastupitelství Vysokého Mýta o zřízení gymnázia obecného s povinným kreslením ve třídách nižších. Už 2. září 1879 zvolili zastupitelé profesorem a zatímním ředitelem VÁCLAVA HOSPODKU, klasického filologa, který předtím působil na rychnovském gymnáziu. Tento zde vytrval až do roku 1905. Jeden ze studentů vzpomínal: Viděl jsem v něm vznešeného představitele a samovládce ústavu - když šel po náměstí s vypjatým bříškem a točil vzadu svou hůlkou se stříbrným kováním, byl na něho pohled majestátní a studenti se klidili od "štátue". Druhým vyučujícím byl Vratislav Votrubec, vyučující přírodní vědy. Během svého 18 let dlouhého působení se zajímal o místní folklór a rovněž se zasloužil o přestavbu kostela sv. Vavřince do novogotické podoby.
16. září 1879 byla zahájena gymnazijní výuka v provizorním prostředí, neboť budova ještě nebyla postavena, a proto se 107 žáků učilo i v jiných učebnách. Kromě tří pedagogů vypomáhali i učitelé z jiných škol a výuka probíhala i jinde - například dvě učebny a sborovna s ředitelnou se nacházely v měšťanské škole.
Až r. 1880 bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy na místě starého děkanství proti kostelu sv. Vavřince, v soutěži o stavební projekt budoucí školy zvítězil návrh vídeňského architekta Saturnina Hallera, „prostředního rutinéra", jak tvrdila odmítnutá konkurence. Vlastní stavbu provedl mladý domácí stavitel Josef Drahoš v novoklasicistním stylu za 180 000 korun rakouských.
Nová budova gymnázia byla otevřena v roce 1882. Ve foyeru budovy je umístěna dodnes věnovací deska investora s nápisem: Naukám a vzdělanosti věnuje Obec Vysokomýtská 1882 .
Tento rok je spojen i se vzestupem města v obecnější rovině0 – v září se ve Vysokém Mýtě umístil 98. pěší pluk a 26. října 1882 byla prodloužena železniční dráha z Chocně do Litomyšle, čímž bylo umožněno i přespolním studentům se na gymnáziu vzdělávat.
Tuhé rakouské školské poměry platily i na gymnáziu – roku 1886 hrozí zákaz studentům účastnit se činnosti Sokola, ředitel i profesoři kontrolují, zda studenti jsou po šesté hodině večerní doma, a za porušení řádu hrozí i vyloučení. Příznačně působí slova jednoho z prvních absolventů Josefa Hostovského (1893–1901): ...Do té doby byl profesor v mých očích malý bůh. Nikdy jsem se neopovážil je kritizovati, jim odmlouvati, nedával jsem ani jednomu jakékoli přezdívky, jak bývá mezi studenty zvykem, věřil jsem v jejich spravedlnost – můj poměr k nim znamenal prostě neomezenou úctu.... Také tehdejší řád kázeňský byl velmi přísný a plný vět: zakazuje se, nedovoluje se, trestá se...
Ale už tenkrát gymnazisté měli mimoškolní zájmy, jak ukazují další vzpomínky: ... Jak jsme byli tenkrát hloupoučcí, jakou radostí nás naplnila první jakž takž slušně zatančená polka, třasák nebo mazurka, a to sebevědomí, když jsme dokonce uměli i valčík! Tančili jsme s takovou chutí, nadšením, dřeli jsme se jako v úkolové práci...
24. 6. 1887 se konaly první maturity, z nichž vzešlo 51 abiturientů, z toho 15 s vyznamenáním a celkem bylo na škole zapsáno 345 žáků.
Od školního roku 1888/9 se na ústavu vyučovala i tělesná výchova, záležitost na maloměsto tehdy nezvyklá, a roku 1891 ve Vysokém Mýtě vznikl Spolek pro pěstování her mládeže, jehož spoluzakladatelem je pozdější gymnaziální profesor Jaroslav Karásek. Od roku 1897 se hraje až dodnes ve městě i košíková za spoluúčasti řady gymnazistů.
R. 1895 bylo gymnázium převedeno do státní správy rozhodnutím Františka Josefa I. a tím končí první fáze gymnazijních dějin.

Gymnázium 1914 – 39

Válečné události zasáhly i Vysoké Mýto, počet vojáků ve městě se zvýšil na 20 000, a proto bylo proto nutné najít ubytovací prostory, kde se dalo. Budova gymnázia byla zabrána vojskem až na byt ředitelův a školníkův, výuka se konala v obecních domech a vlastní vyučování začalo až v říjnu 1914. Až o rok později se studenti mohli s učiteli vrátit do budovy, ale posléze nařízené úkony válečné dobročinnosti (sběr kopřiv, kaštanů, ostružin, kovů ...) i odvod starších studentů kvalitu výuky jistě snižovaly. Rovněž nedostatek topiva vedl k omezení vyuky a konec války je spojen s chřipkovou epidemií, která v říjnu a listopadu 1918 zle zkrušila Vysokomýtsko.
Novou éru gymnázia – éru republikánskou symbolicky zahajuje návštěva min. škol. Gustava Habrmana, který „zapsal se do pamětní knihy ústavu, prohlédl si ústav a byl přítomen vyučování ve dvou třídách, IV. a VII., v nichž hřejivými slovy povzbudil žáky k horli- vému studiu a svědomité práci", jak zaznamenává almanach z roku 1929, věnovaný 50. výročí vzniku školy.
Zmiňovaná publikace přináší vzpomínky prvních abiturientů a i řadu zajímavých dobových postřehů. Studenti se po opuštění školy stávali duchovními, učiteli, úředníky, lesníky, ekonomy, inženýry, advokáty, lékaři a zvěrolékaři, žurnalisty, vojáky a dosahovali často vysokých akademických titulů. Po roce 1918 tvořily dívky pouhou třetinu studujících (v současné době je poměr opačný), ve třicátých letech to byla polovina.
Roku 1929 vznikl Spolek přátel střední školy, jehož aktivity zahrnovaly příspěvky na stravování nemajetných studentů, půjčování knih, ošacování potřebným a lékařská péče ošetření chrupu, (svoji činnost ukončil po roce 1945).
Po padesáti letech své existence se gymnázium přetvořilo z klasického v reálné a učila zde řada výrazných osobností – Otmar Vaňorný, překladatel Homéra a Vergilia; Rudolf Šetina, muzikant, filolog i filozof – to jsou jen jedni z mnohých dobrých pedagogů vysokomýtského gymnázia.

Okupace

Příchod německé armády a léta okupace pronikavě změnil osudy mnoha lidí, a tím i vlastního gymnázia v letech 1939 - 45. Někteří studenti vydávali ilegálně časopis Nesmělé tóny, kde kromě vlastních literárních pokusů zaznívá i antifašistický tón. „Křídla nám svázali, na srdce dali nůž", tehdy napsal student Bohuslav Bárta.
Na přelomu let 1939–40 vznikla ilegální studentská skupina, která se snažila o aktivní činnost – shromažďování tiskovin, politických knih, vlastní školení a protifašistickou agitaci - např. rozmnožování letáků cyklostylem.
Dne 8. 10. 1941 je zatčen ředitel Josef Kolář a 22. 3. 1942 umučen gestapem kvůli své činnosti v České obci sokolské. Nástupce Karel Fink byl přijat i se studentskou deputací protektorátním ministrem školství Kaprasem, který mu sdělil zcela jasně: při protiněmeckých projevech hrozí zrušení středního školství, vězení či smrt viníkům.
V první polovině roku 1942 gestapo zatklo celou řadu lidí podezřelých z ilegální činnosti. Část z nich tvořili i vysokomýtští gymnazisté. Zatčení byli později převezeni z Pardubic do Malé pevnosti v Terezínu, pak přes Prahu do Drážďan a zde je Němci obvinili z:
- přípravy násilného odtržení k Říši patřícího území
- přípravy velezrady sdružováním nebo udržováním takového sdružení
- ovlivňování mas rozšiřováním tiskovin
- nadržování nepříteli během války nebo působení škody válečné moci říši
Po odsouzení studentů v roce 1943 německými soudy se násilně ukončil život Bohuslava Bárty, Miroslava Ella, Jaroslava Jelínka, Adolfa Faltejska, Jiřího Svobody, Miloslava Svobody, Jaroslava Šafky, Jaroslava Vodičky a Jaroslava Vondráčka.
O odvaze odsouzených podal svědectví i jejich učitel - prof. Josef Běhounek, který s nimi byl jistou dobu vězněn v Pardubicích: „...tito lidé šli na smrt statečně, poněvadž věděli, že se obětují za věc spravedlivou..." Po válce byli popravení studenti vyznamenáni válečným křížem in memoriam a jejich památku dodnes připomíná pomník před budovou školy i pamětní deska s  jejich jmény.

Vývoj gymnázia po roce 1945

Po roce 1945 prošlo gymnázium řadou změn, ve kterých se odrážel i vývoj celého státu. Změnila se skladba předmětů, doba a forma studia, ale zůstává snaha pedagogů připravit studenty do " života praktického" co nejlépe. V lavicích zasedlo více dívek než dříve a nové předměty vycházejí vstříc praktickým požadavkům doby. Až do roku 1948 pracovalo státní reálné gymnázium v původní osmitřídní podobě, zákon o jednotné škole z r. 1948 zachoval pouze bývalé vyšší gymnázium, tzn. do čtyř ročníků školy přicházeli žáci, kteří absolvovali devítiletou základní docházku.
Zákonem z r. 1953 byla vytvořena jedenáctiletá střední škola spojením osmi ročníků základní školy s třemi ročníky gymnázia. Organizační sloučení obou typů škol přineslo jednak částečné snížení kvality výuky , jednak menší soustředění na práci vyššího stupně, neboť problematika většího počtu nižších tříd vcelku převládla.
Dne 5. ledna 1957 se konal první studentský ples. Měl jednoznačný úspěch a jeho každoroční opakováni dokazuje neustálý zájem žáků, absolventů, profesorů a rodičů i na počátku třetího tisíciletí.
Do učebních osnov padesátých let proniklo zařazení práce v průmyslu a zemědělství. Nový předmět se jmenoval „praktika ve strojírenství a zemědělství", „polytechnická výchova" nebo "základy výroby". Od šk. roku 1956 – 1957 pracovali studenti při výrobní praxi v n. p. Karosa, v THZ a zemědělských podnicích pod vedením tamních mistrů.
V r. 1959 se prodloužila základní školní docházka a jedenáctiletka se změnila ve dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu, počínaje rokem 1961–62 se osamostatnily nejvyšší tři ročníky. Tříletá SVVŠ se diferencovala nejprve do větví základní a reálné (nebo matematicko-fyzikální), od r .1966 s přesahem do pozdějšího čtyřletého gymnázia na větev přírodovědnou a humanitní (modernizované reálné a klasické gymnázium).
V šedesátých letech se rozvíjela zájmová činnost studentů - např. prázdninové vodácké zájezdy nebo zájmové kroužky střelecký, sportovní, fyzikální a matematický. Pořádaly se soutěže v biologické, fyzikální, matematické a chemické olympiádě, umožňující snazší vstup do vysokoškolského prostředí.
Gymnázium postupně procházelo i řadou stavebních úprav. V prosinci 1964 byla opravena i střešní krytina, škola dostala novou fasádu a započaly náročné rekonstrukce interiéru (položení parket, sprchy v přízemí, částečná rekonstrukce osvětlení, zlepšení WC, digestoř v chemické laboratoři...). Během školního roku 1967 – 1968 se podařilo zřídit a vybavit jazykovou laboratoř pro náročnou výuku cizím jazykům s kabinami, boxy a manipulačním stolem.
Od 1. 9. 1968 se tříletá SVVŠ změnila na čtyřleté gymnázium s dvěma paralelkami. Tehdy se přiblížily oslavy 90. výročí založení gymnázia. 30. a 31. srpna 1969 se shromáždilo ve Vysokém Mýtě osm set účastníků sjezdu absolventů školy . Během prvního dne oslav si zájemci prohlédli výstavu archiválií školy a expozici městského muzea, po poledni pochodovali v mohutném průvodu městem. Druhého dne položili účastníci sjezdu symbolický věnec k ústřednímu pomníku na hřbitově, aby uctili památku zesnulých profesorů a studentů. Poté byla otevřena Pamětní síň profesora Otmara Vaňorného. Absolventi si prohlédli též veřejnou výstavu o životě a díle Aloise Musila, jakož i výstavu nazvanou Výtvarní umělci vysokomýtského gymnázia k jeho 90. výročí.
Počátkem 70. let se rozvíjela spolupráce s Technickou univerzitou v Drážďanech. Vzájemné návštěvy zahájily navazování kontaktů v mezinárodní rovině daly základ dnešním studijním cestám do Švýcarska, USA, severských zemí i Francie ku prospěchu všech zúčastněných stran.
V sedmdesátých letech nezastavilo ani vybavování kabinetů audiovizuálními pomůckami a jedna z tříd byla vybavena i promítací kabinou. Průběžnou generální rekonstrukci elektrického vedení a svítidel na škole zabrzdil 3. ledna 1978 požár, který zachvátil půdní prostory nad gymnáziem. Díky včasné likvidaci a obětavému zásahu požárníků a vojáků československé posádky nedošlo k žádnému úrazu, ale výuka musela probíhat i náhradních mimoškolních prostorách, což výuku ztížilo.
Rokem 1978 – 79 byly zavedeny „základy výroby a odborné přípravy" s odborným zaměřením na strojírenství, elektrotechniku, chemickou technologií, stavebnictví, zemědělskou výrobu, ekonomiku nebo programování a obsluhu počítacích strojů, které byly odrazem tehdejší doby o sblížení SVVŠ a gymnázií. Posílilo se také zastoupení matematiky a přírodovědných předmětů a rozmanité volitelné předměty umožnily prohloubit vědomosti studentů v speciálních oborech přírodovědných a společensko-vědních. Základní cíl tohoto snažení byl zřejmý – připravit žáky na vysokoškolské studium.

Současnost

Devadesátá léta 20. století jsou obdobím celé řady změn. Snad nejdůležitějším momentem je získání právní subjektivity, umožňující škole hlubší zásahy do výuky a provozu školy. Samostatnější pozice gymnázia se projevuje i v neustálém zlepšování vlastního vybavení učeben, kabinetů i celého areálu školy. Čtyřletá a víceletá forma gymnazijního studia přináší rozšíření školy na 12 tříd, vzrůstá zájem veřejnosti o studium na osmiletém gymnáziu, a proto se počet studentů zvyšuje. V rozvrhu vyššího stupně gymnázia se zavádějí studijní bloky s výraznou preferencí oborů směřujících k vysokoškolskému studiu. To umožňuje naplnit náročné požadavky současnosti a vychází i vstříc potřebám studentů, jejichž primárním cílem je pokračovat v dalším studiu na vysokých školách.
Současná doba přináší gymnáziu celou řadu náročných rekonstrukcí a úprav budovy. Sociální zařízení školy prochází výraznou modernizací, upravují se šatny a umývárny. Dvůr školy je pokryt umělým povrchem, vzniká i posilovna. Obojí vzbuzuje upřímný zájem studentů – stejně jako internet a učebny výpočetní techniky. K výrazně pokrokové technologii, užívané na škole při výuce, patří vybavení učeben dataprojektory a interaktivními tabulemi, které učitelům umožňují projekci videokazet, DVD, počítačových programů, multimediálních výukových programů i přímého vstupu na internet..
Část podkroví se mění v roce 1997 do podoby všestranně vybavených jazykových učeben a učebny výpočetní techniky, zákoutí chodeb se upravují v místa chvilkového odpočinku o přestávkách a kabinety procházejí postupnou modernizací. I vnější podoba školy doznává změn – díky investici Městského úřadu ve Vysokém Mýtě získala budova gymnázia novou fasádu, která respektuje i historickou podobu školy z 19. století.
Výuka cizích jazyků je zkvalitňována nad rámec běžné výuky studijními zájezdy studentů do zahraničí (namátkou lze uvést školou organizované zájezdy do USA, Švédska, Německa, Rakouska, Francie, Anglie, Dánska a dalších zemí), učitelé mají možnost rozšířit své praktické jazykové zkušenosti studijními pobyty (např. v Německu, Francii a Anglii) nebo jako organizátoři zájezdů. Snaha školy o využití anglických a německých lektorů směřuje k prohloubení znalostí studentů v oblasti jazyka i reálií, hodiny cizojazyčné konverzace rozšiřují verbální pohotovost žáků. Studenti se seznamují v rámci společenských věd s politologií, sociologií, psychologií i dalšími vědami, externě i s politickou kulturou při každoročních exkurzích do budovy parlamentu.
Gymnázium se rovněž nebrání několikaměsíčním stážím nadaných studentů zahraničí, což přináší neocenitelné zkušenosti i poznatky z prostředí anglického i německého. Účastí gymnázia v mezinárodně výchovně vzdělávacím projektu Comenius byla podpořena myšlenka mezinárodní spolupráce studentů. Aktivní účast v programu Sokrates směřovala k hlubšímu poznání Švédska, Španělska a Belgie. Výměnné pobyty našich i zahraničních studentů a pedagogů překlenují jazykové i kulturní diference a přispívají k integraci současné Evropy.  
Na škole se rozšiřuje zastoupení dnes tak potřebné výpočetní techniky. Už v roce 1996 byla škola jako jedna z prvních připojena k internetu a předznamenala tak i akci  ministerstva školství Internet do škol. K dispozici studentům jsou dvě specializované učebny výpočetní techniky se síťovým propojením všech počítačů a připojením k internetu.
Agenda a administrativní práce je zpracovávána na počítačích, což zefektivňuje vlastní činnost administrativního rázu. Do kabinetů se průběžně zavádějí počítače a notebooky umožňující i profesní rozvoj pedagogů a nákup softwarové techniky dokazuje, že modernizace výuky nestagnuje, ale proniká i do jazyků, humanitních i přírodovědných oborů. Ve všech třídách jsou v současné době dataprojektory, škola má již komplexní pokrytí internetového signálu prostřednictvím wi-fi sítě. 
Sportovní aktivity školy jsou spojeny kromě pravidelně konaných lyžařských a cyklistických kurzů i se sportovními dny, kdy si studenti mohou změřit své síly nejen mezi sebou, ale i s pedagogy. Mezi známé akce patří již tradiční Kujebácký šmajd – orientační turistický závod a dálkový pochod zároveň, navazující na tradiční noční pochody gymnázia z dřívější doby. Příkladem spojení historie a tradic se sportovní přítomností je utkání studentů, pedagogů a zástupců města v roce 1997 při oslavě stoletého jubilea košíkové ve Vysokém Mýtě, k výročí 17. listopadu se konají turnaje žáků a pedagogů ve volejbale.
V oblasti společenské se příznivě projevuje tradiční lednový ples gymnázia, jehož slavnostní šerpování a stužkování připomíná nejstarším studentům školy – maturantům blížící se dobu účtování s dospělostí a je milým setkáním příznivců školy. Všichni studenti školy se také setkávají každoročně při Studentské akademii, aby zde předvedli své schopnosti hudební, dramatické i muzikální v souboru scének, hudebních výstupů a dramatických ukázek. Ve škole pracuje také velmi oblíbený kroužek AMAVET.
Lepší informovanost budoucích žáků o náplni jejich možného studia na naší škole umožňují pravidelně konané Dny otevřených dveří nebo nově vytvořené vnější i vnitřní www stránky gymnázia, kde se mohou seznámit se vším potřebným nejen studenti, ale i jejich rodiče. Dlouhodobým cílem školy je posílení pozitivních vazeb gymnázia a veřejnosti k vzájemné spokojenosti. Tvář školy se bude měnit a vyvíjet i v současném třetím tisíciletí, protože rozvoj vzdělání je nekonečným procesem a zastavit se znamená stagnovat.

V roce 2014 byl realizován převod budovy gymnázia z majetku města Vysoké Mýto Pardubickému kraji. Tím byl vytvořen velmi důležitý předpoklad pro další existenci Gymnázia Vysoké Mýto.

Na závěr se s námi podívejte na několik historických fotografií