Dne 14. 2. 2019 proběhla v naší třídě poučná beseda s pamětnicí paní Michaelou Vidlákovou. Paní Vidláková se narodila pár let před počátkem druhé světové války do milující židovské rodiny v Praze. Žila s maminkou, která učila do roku 1942 na židovské škole, tatínkem který se kvůli protižidovskému zákazu jeho profese vyučil prací s dřevem, babičkou, dědou, tetou a strýcem.

Rodina žila krásný život, dokud se nedostavily nelidské protižidovské zákazy, které omezovaly jejich život i v základních věcech (nákupní doba potravin, jízda tramvají, židovská hvězda na oblečení...).

Jednoho dne došly zákazy tak daleko, že rodina byla vyhnána z bytu do mnohem menšího, vlhkého pokojíku, který byl součástí bytu, kde žily další tři rodiny.

Michaele se tu nelíbilo. Neměla zde žádné kamarády a každý den se myla v ledové vodě, proto když přišlo oznámení, že bude v prosinci i s její matkou a otcem deportována do Terezína, velmi se těšila.

V táboře zůstali díky již zmiňované práci Michaelina otce. Důkazem jeho zručnosti s dřevem byl malý dřevěný pejsek, kterého si s sebou Michaelka vzala, aby si měla s čím hrát.

Pamětnice Vidláková se rozhodla v táboře osamostatnit od matky a stala se součástí dětského domova. Byla zde velmi spokojená. Měla zde spoustu kamarádů.

Poté na dlouhou dobu onemocněla tyfem, spálou, spalničkami, žloutenkou a těžkým srdečním onemocněním.

Z nemocnice mamince napsala s pomocí sestřiček krásný dopis.

Na jaře 1944 Michaela opustila nemocnici a žila s matkou v jednom z půdních bytů, kde sice byla zima a vlhko, ale nebyly zde podmínky, ve kterých by přežily blechy a vši.

Michaelin otec byl jedním z adeptů do posledního vlaku, který mířil na východ (on o tom však neměl potuchy). Zachránil se díky své ochotě opravit strhnutou střechu jedné z budov Terezína.

Dne 5.května 1945 převzal nad Terezínem správu Červený kříž, který se snažil eliminovat nemoci, které se zde rozšířily.

Po propuštění se Michaela s matkou i otcem vrátili do Prahy.

Příbuzní paní Vidlákové (babička, děda, teta i strýc) zemřeli v koncentračním táboře Auschwitz.

Michaela vystudovala Univerzitu Karlovu obor biologie - chemie.

Tato beseda nám všem otevřela oči. Nyní už vím, že je důležité si tyto tragické události připomínat, ale ještě důležitější zabránit tomu, aby se opakovaly.

Děkujeme moc paní Michaele Vidlákové.

Andrea Pauknerová, kvarta