Zavítali jsme totiž do Prahy poslechnout si klasickou hudbu a následně kulturní návštěvu hlavního města zakončit i pokocháním se nad uměleckými díly v Národní galerii.
Naše první zastávka byla v Rudolfinu na náměstí Jana Palacha, poněvadž se ve Dvořákově síni konal koncert České studentské filharmonie pod taktovkou dirigenta Marka Ivanovice. Poslechli jsme si výběr z díla nikoho jiného než nejslavnějšího amerického skladatele George Gershwina. Kubánská předehra zaplnila první polovinu koncertu, druhá část byla zase věnována slavné Rhapsody in Blue, v češtině Rapsodii v modrém. Tato skladba je založena na do té doby nevídaném propojení klasické symfonie s jazzovou hudbou, nevyjímajíc černošské blues. Jednotlivé části hudební kompozice a neobvyklé nástroje v nich použité nám byly v průběhu koncertu pro představu názorně předváděny. Vystoupení tím bylo velmi příjemně prokládáno a nepůsobilo tedy jako ukolébavka na dobrou noc.
Po představení jsme se tramvají přesunuli na druhý břeh Vltavy do pražských Holešovic. Ve dřívějším Veletržním paláci dnes sídlí Národní galerie Praha, což byl druhý cíl naší exkurze. Výstava Evy Koťátkové nazvaná „Moje tělo není ostrov“ je uměleckým počinem, nad kterým se pozorovatel musí bezpochyby hluboce zamyslet, aby alespoň částečně pronikl do jeho podstaty zastřené temnem. Celý prostor síně Velké dvorany byl vystavěn bednami, polštáři, kostýmy a železnými konstrukcemi, které byly situovány do tvaru obrovského těla, částečně lidského a částečně rybího. Celá instalace působila depresivně, za což mohlo i šero a ponuré zvuky moře, které vyhrávaly po celé síni. Objevují se zde témata zakázané sebelásky, přijmutí svého těla takového, jaké je, šikany, duševních problémů i drog.
Další expozice byla tematicky zaměřena na období První republiky. Vznikla ke 100. výročí vzniku Československé republiky a mohli jsme se zde setkat s obrazy od takových velikánů, jako jsou Josef Čapek nebo Jindřich Štýrský. Poslední výstava, kterou jsme si prošli, zahrnovala díla 18. až 20. století a nesla název „Umění dlouhého století“. Zde jsme viděli nejen malby, ale i sochy světoznámých autorů, například Pabla Picassa, Paula Gauguina, Josefa Mánese, Alfonse Muchy či Františka Kupky.
Celou exkurzi jsme završili večerní procházkou po Pařížské ulici, kde nám přecházel zrak z vitrín plných luxusních oděvů a okolo projíždějících drahých kár. Lepší zakončení výletu jsme si přát ani nemohli.      Kristýna Faltusová a Jakub Lustig, 2. B