Alois Musil pocházel z Rychtářova (dnes součást Vyškova). Svá středoškolská studia završil složením maturitní zkoušky na vysokomýtském gymnáziu v roce 1887. Následná doktorská teologická studia mu otevřela cestu na Blízký východ, kam zavítal celkem osmkrát. Mezi jeho první mecenáše patřil František Ladislav Rieger, zásadní pro jeho pozdější vědeckou dráhu mělo také setkání s profesorem Masarykem.
Musil procestoval Arábii a podrobně ji zmapoval. Zabýval se i etnografií, botanikou a kromě světových jazyků ovládal i 35 arabských nářečí. Při svých cestách se setkal s místními beduíny a stal se dokonce šejkem dvou jejich kmenů. Díky účasti na jednom z beduínských válečných nájezdů objevil dosud neprobádaný zámek Qusajr ^cAmra z 8. století na území dnešního Jordánska, jehož vnitřní výzdoba vyvrátila tehdejší představy o absenci figurálních motivů v islámském umění. Do Evropy přivážel množství biblistického, kartografického a etnologického materiálu. Neúnavně pracoval na dosud nejpřesnějších mapách bývalé římské provincie Arabia Petraea a oblasti Wadí Músa se skalním městem Petrou. Musil byl za svou kartografickou a etnologickou činnost vyznamenán císařem Františkem Josefem I.
V roce 1906 jej oslovil britský ministr zahraničních věci Grey s žádostí o poskytnutí map, které se autor právě chystal vydat, aby mohla být vymezena hranice mezi britským Egyptem a Osmanskou říší. Musilova činnost ovlivňovala tamější politické poměry ještě dlouho po jeho smrti. Na základě získaných map se v roce 1989 dohodly státy Egypt a Izrael na přiřknutí přístavu Taba Egyptu.
Alois Musil dlouho zůstával věrný Olomouci, do Prahy jej však lákal rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity Jaroslav Goll. Musil však nabídku odmítl a odešel na vídeňskou univerzitu, kde se mj. setkal s orientalistou Bedřichem Hrozným. Zde setrval do konce světové války.
V roce 1912 Musila oslovil Sixtus de Bourbon-Parma, bratr budoucí rakouské císařovny Zity, aby jej doprovázel na expedici do Sýrie a Mezopotámie. Oba muži se během cesty spřátelili a Musilovi se tak otevřely dveře k budoucímu císařskému páru. Svých kontaktů využil během první světové války, kdy u císaře Karla I. Intervenoval za omilostnění předních českých politiků Karla Kramáře a Aloise Rašína.
Po vzniku Československé republiky přešel Alois Musil po jistých peripetiích z vídeňské na Karlovu univerzitu. Na popud prezidenta Masaryka začal neprodleně pracovat na založení Orientálního ústavu, který měl novému státu ulehčit pronikání na území Blízkého východu. Musilových služeb využíval také ministr zahraničí Edvard Beneš, kterému překládal zprávy o dění v zemích Orientu.
Alois Musil získal mezinárodní věhlas. Ještě před první světovou válkou se stal čestným členem Dánské královské zeměpisné společnosti. Během svého pobytu ve Spojených státech amerických byl jako dosud jediný Čech oceněn prestižní zlatou medailí Charlese Dalyho a zapsán na desku cti za rok 1927 v čestné síni Americké zeměpisné společnosti. Musil se zasloužil o popularizaci Blízkého východu a vydal desítky cestopisných knih pro mládež i dospělé. O významu osobnosti Aloise Musila svědčí také skutečnost, že v roce 2008 byla vydána poštovní známka s vyobrazením tohoto českého „beduína“.
Mgr. Petr Štorek, Ph.D.