Aktuality 25-26

Skrytý talent nižšího gymnázia! Žák 4. ročníku osmiletého gymnázia Vít Koziol se dne 4. 10. 2025 zúčastnil mezinárodní modelářské soutěže v Litoměřicích, kde v kategorii U15 vyhrál hned s dvěma modely. Jednalo se o model německého stíhače tanku Marder III M a německou stíhačku Messerchnitt Bf 109 G-5.

“Vítku, jak vypadá tvůj proces tvorby?“

„Nejdříve si zakoupím model na internetu, ten musím sestavit, nabarvit, případně ho vylepšit a dokoupit k němu potřebné doplňky. Zabere to poměrně dost času. Modelařina je také dost o výzkumu. Snažíme se co nejvíce do detailu přiblížit původnímu modelu. Brouzdáme po internetu a hledáme fotky s různými zajímavostmi pro největší přesnost modelu“

„Jak seshttps://www.gvmyto.cz/fotogalerie_25-26/vit_koziol/index.htm k modelařině dostal?“

„Dostal jsem se k tomu tak, že v Chocni byla výstava, teď již mých modelářských přátel, to jsem tehdy ještě nevěděl. No, a jelikož můj táta se jako malý modelařině věnoval taky, pomohl mi v mých sedmi letech složit můj první model… Potom jsem začal aktivně skládat od třetí třídy, takže se modelařině věnuji něco málo přes 5 let.

„Která fáze procesu je pro tebe nejtěžší?“

„Někdy není lehké najít správný model, některé jsou kvalitnější než jiné… záleží i na firmě, která modely vyrábí. Jen to hledání samo o sobě není lehké. Musím si rozvrhnout fáze stříkání pigmentu a lepení, abych například při lepení neponičil pigment. Nejdřív tedy skládám vnitřek, který uzavřu trupem, a pigment nanáším často až nakonec. Skoro nakonec dělám detaily, které jsou ručně malované gouashem. Dělám různé opotřebení, zašpinění, šmouhy a nakonec to přestříkám lakem.

„To zní komplikovaně, dokázal bys říct, kolik času to zabere?“

„To nevím, ale pokud se inspiruji nejznámějšími modeláři, tak pracují na některých modelech několikrát i v řádech měsíců, takže proces zabere vážně dlouho. „Rychlostavby“ mohou trvat 24 hodin čistého času, některé větší projekty i déle.

„Soutěž byla mezinárodní, tak jaké národy přijely?“

„Bylo tam hodně Poláků, Slováků, Němců, Maďarů a dá se tam i narazit na italský klub.“

„A co doma? Podporují tě v tomto koníčku?“    

„Podporují mě, Ale modely si kupuju sám. Peníze mám z brigád nebo ušetřeného kapesného. Někdy dostanu nějaké modely třeba jako dárek. Určitě nemám tak dobrou základnu jako ostatní, kteří mají rodiče modeláře, ale nemohu si stěžovat.“

„Jak soutěž probíhala?“

Ráno jsme museli brzo vstát a vyjet do Litoměřic, z toho rodiče nebyli moc nadšení. Když jsme přijeli, znovu jsem skládal model, jelikož převoz nebyl úplně jednoduchý. Model se vždy skládá na místě, a pokud by se něco pokazilo, s rozklepanýma rukama bych to těžko skládal. Byl jsem poměrně ve stresu. Vyhlášení probíhalo netradičně a bylo to velké překvapení. Tentokrát totiž neprobíhalo klasické vyhlášení. Na konci dne jsem došel ke svým modelům a uviděl u dvou z nich první místo. Radost byla obrovská.“

„Co plánuješ do budoucna?“

„Příští rok bych se chtěl dostat na MČR. Za tuhle soutěž jsem už nasbíral nějaké body a mohl bych se tak pokusit o kvalifikaci. Je to můj koníček, kterému se určitě chci věnovat. Dlouho už pracuji na modelu bitevní lodi, která má velikost zhruba metru. Do příštího roku bych ji chtěl dokončit.“

 

Držme tedy Vítkovi palce a věříme, že o něm ještě mnoho uslyšíme!

Terezie Boušková, 2. B (Žurnalistický klub GVM)