Své vědomosti a znalosti zde získávala řada osobností, které později vynikly v mezinárodním měřítku.

Naši studenti poznávají další země a jejich obyvatele díky exkurzím, využívají možnost studovat v cizině. Rádi přijímají mezi sebe své vrstevníky z blízkých, ale i mnohdy vzdálených krajin. Uveďme jako příklad několikatýdenní návštěvu dvou dívek z Kanárských ostrovů, jmenují se Mara García Camacho (14) a Mariela Rodríguez(15), ty našly svůj dočasný domov u Barbory Čejkové a Nikol Jendekové, studentek Kvinty A. Další osobou je Oleksii Preobrazhenskyi z Ukrajiny. On a jeho maminka museli minulý rok opustit válkou zasaženou zemi a jeho novou třídou se stala 2. B. vyššího gymnázia.

Mara García Camacho a Mariela Rodríguez

Pocházejí z La Palma, Kanárské ostrovy, Villa de Mazo, I.E.S Villa de Mazo. Jejich škola vysílá studenty hlavně do Itálie, Slovenska, Rakouska, Francie a na Reúnion. Další možností byla Česká republika, a tu si dívky vybraly. Cesta probíhala letadlem z La Palmy na Tenerife, z Tenerife do Prahy, poté se ubytovaly v Praze v hotelu a další ráno nastoupily na vlak do Chocně. Jsou zvyklé na cestování letadlem, takže to pro ně nebylo nijak nové, ale cesta byla dlouhá pět hodin, takže je to zmohlo. Žádné problémy s cestou ovšem nebyly.

První dojmy byly rozmanité, rozdíly mezi jejich školou a našim prostředím jsou zřetelné. Ta jejich je malinká, projektory se u nich se skoro nepoužívají, jejich škola má pouze jednu přestávku, první tři hodiny jsou v kuse a jedna hodina trvá 55 minut. Poté mají 30minut přestávku a poté opět tři hodiny v kuse. To my máme spoustu přestávek, tím pádem víc času na sebe. U nás vstaneme, když přichází učitel. To tam vůbec nemají. Máme oproti nim dobré jídlo v jídelně. Máme skřínky, oni vzhledem k počasí ne. Nejsou zvyklé na přezůvky, u nich doma i ve škole se nosí boty na ven. Taky jim přijde, že jsme velmi rezervovaní. Ze začátku jim přišlo, že soudíme podle prvního dojmu. Díky tomuto pobytu jsou otevřené vůči novým věcem. Vědí spoustu věcí ohledně našich tradicí.

Obě kamarádky jsou s komunikací a celkovým přijetím rodin spokojené, dokonce se prý cítí jako doma. Během výuky chodí jen na vybrané předměty, mají angličtinu, španělštinu, francouzštinu, tělocvik, výtvarnou výchovu a matematiku. Na daný předměty chodí s jakoukoliv třídou, tudíž nejsou vázány na mě a Nikol. Je také na nich, zdali na danou hodinu doopravdy půjdou.  Když mají volno, tak pracují na úkolech z jejich školy, ale také na prezentacích, které nám poté samy prezentují. Studenti holkám a učitelům překládají, například právě v matematice.

Každé jídlo je pro ně opravdu brzy, u nich se obědvá o půl třetí a večeří až o půl desáté. Také je tu pro ně velmi studené počasí. Myslely si, že jim české jídlo nebude vůbec chutnat, protože Google občas ukazuje velmi pochybná jídla. Avšak poté, když to zkusily na vlastní kůži, tak zjistily, že jim to tu velmi chutná.

Pobyt dívek skončil v polovici března 2023. Barbora dodává: „Rozhodně jsme si vybudovaly moc hezké přátelství a rády spolu budeme i nadále v kontaktu. Přece jenom tam jedeme s Niky v říjnu/listopadu zase my.“

Oleksii Preobrazhenskyi

Oleksiiova cesta k nám nebyla jednoduchá. Se svou matkou opustil sídliště v Kyjevu, kde do té doby jeho rodina bydlela, a vydal se jako mnoho jiných uprchlíků do neznáma. Z Kyjeva se autobusem se štěstím dostal do Lvova, překročil ukrajinsko-polskou hranici a pak ve vlaku plném dalších uprchlíků prožil třicetihodinovou cestu přes Polsko. Poté zamířil vlakem do Pardubic a následovalo Vysoké Mýto. Naštěstí to nebyla cesta do úplného neznáma. Oleksii měl kontaktní adresu, kde ho již očekávala teta a jeho dva bratranci, kteří k nám přijeli o tři dny dříve a měli tedy možnost poznat prostředí a vytvořit zázemí pro své blízké. Jeho teta znala Mýto již dříve a měla štěstí, že získala zaměstnání.

Pro naše nové sousedy nebyla situace nejjednodušší – kromě jazykové bariéry nebylo lehké si zvyknout na jiné prostředí. Ale cíl byl jasný – pokračovat ve studiu – bratranci nastoupili do základní a střední školy, Oleksii se rozhodl pro vysokomýtské gymnázium. Již před prázdninami 2022 se seznámil se svou budoucí třídou a po prázdninách se stal naším studentem. 

Zpočátku pomáhala znalost angličtiny a ruštiny, ale Oleksii potřeboval zvládnout i náš jazyk.

Že se mu to podařilo velmi rychle, dokazují i jeho následující slova:

„Přijel jsem sem s matkou vlakem. Byly problémy s komunikací, protože jsem se v té době ještě neučil česky, a ne každý uměl anglicky. Rád studuji jazyky, zajímám se o ekonomii, rád jezdím na kole. Líbilo se mi vše od samého začátku, dobří lidé, komunikační systém mezi městy. Rád studuji angličtinu, češtinu, španělštinu a trochu zeměpisu. Nemám rád matematiku, fyziku, chemii a biologii. Vztahy ve třídě jsou dobré, všichni jsou přátelští a vstřícní. Žádné velké plány zatím nemám. Příští rok budu na gymnáziu nebo se už budu ucházet o přijetí na vysokou školu. Nejjednodušší způsob, jak se naučit jazyk, je chatovat s rodilým mluvčím, praxe je velmi důležitá.“

Oleksii Preobrazhenskyi dobře zapadl mezi své české spolužáky, má své cíle, které ho směřují ke studiu ekonomiky, zajímá se o logistiku a chtěl by navštívit i další země – láká ho Německo či Švýcarsko, aby si doplnil své jazykové znalosti. Tím naplňuje to, co je vlastní i našim žákům – zájem o vzdělání a získávání zkušeností i mimo rámec školy.

Nikdo z nás neví, jak se bude vyvíjet situace na Ukrajině, ale přejme Oleksiiovi hodně štěstí a harmonický život bez válečných starostí. Jeho přítomnost na naší škole obohacuje obě strany – poznáváme osudy lidí, kteří si zasluhují náš respekt a naše přátelství.

Rádi bychom poděkovali Barboře Čejkové a Nikol Jendekové, které vyzpovídaly své nové kamarádky a jejich myšlenky přeložily do češtiny; třídám, které poskytly přátelské zázemí našim hostům; a všem pedagogům, bez jejichž podpory by tento článek nemohl vzniknout.

Na psaní textu se podíleli Barbora Čejková, Nikol Jendeková, Kristina Slezáčková a Zbyněk Přibyl. 

Vysoké Mýto, 14. 3. 2023