Aktuality 26-27

V knižních fondech našeho gymnázia se nalézají mnohé knižní tituly, jejichž autory byli či jsou studenti i absolventi této letité školy. Napadla mě myšlenka připomenout některé z nich a předem patří velká omluva těm, které neúmyslně pominu, protože za 147 let, co gymnázium trvá, jsme měli hojné literární žně.
Knihy, které tuto éru připomínají, jsou rozmanitého charakteru a podávají svědectví o době, kdy vznikaly, i o lidech, kteří je psali.
Nechci vytvářet strohý a nezajímavý výčet knižních titulů a spisovatelů, místní patrioti znají jména Aloise Musila, Františka Josefa Čečetky, Otmara Vaňorného či Emila Martince – jedná se o vědce, tvůrce dobrodružné, krásné či odborné literatury ze starších dob naší školy. Bezejmenným pisatelem zatím zůstává student, který roku 1892 sepsal hluboké podobenství o trpícím dervišovi na poušti a dostal za ně dvojku kvůli nedbalé interpunkci.
Smutné chvíle okupace připomínají verše Bohuslava Bárty, jehož citát „Křídla nám svázali, na srdce dali nůž…“ vyjadřuje pocity jeho a jeho blízkých. Ale to lidské a pozitivní nacházíme v dochovaných třídních kronikách i s poutavými ilustracemi či karikaturami učitelů.
Po roce 1945 opět vstupují do literatury jak studenti (Josef Tomáš), tak i učitelé gymnázia, na škole vzniká časopis Neutrino a po roce 1989 už nic nebrání svobodnému psaní. V současnosti na škole funguje Žurnalistický klub, GVM Listy a vedle pravidelné účasti v literárních soutěžích (např. Pardubické střípky) skvěle dominují i naši divadelníci.
Své literární úspěchy s námi sdílejí i nadějné autorky Kateřina Nejedlá či Dominika Smoláková, brzy bude dokončen nový divadelní scénář, studenti se účastní Memoriálu Hany Greenfieldové (Památník Terezín).  Prostě jedni lidé s nadšením tvoří a druzí mají možnost číst jak texty doc, pdf aj., tak i držet v ruce knihu a pomalu otáčet stránku za stránkou.
Jako malá připomínka doby knih poslouží fotografie, kdy se knihy jen tiskly, věnování autora vepisovalo a šikovné ruce studentek vyšívaly vlastní obal oblíbené knížky. Ale aby nevznikl jednostranný dojem glorifikace starých časů, přiznávám, že oči pisatele při psaní tohoto textu hleděly na obrazovku počítače a bedlivě kontrolovaly, co na to režim AI. 
Mgr. Zbyněk Přibyl