Jejich skvělé obecenstvo tvořili spolužáci ze zmiňované třídy.
Cesta k představení nebyla jednoduchá. Setkávali jsme se vždy o velké přestávce (kromě generálky); bylo třeba vytvořit alespoň minimální scénu (díky, Báro a Verčo), sehnat si vhodné oblečení a hlavně „dostat do hlavy“ poměrně velké množství textu.
Vše do sebe nakonec krásně zapadlo (dokonce došlo i na „umělou krev“…), zapracoval adrenalin a výše zmíněné skvělé publikum ocenilo snahu svých spolužáků.
Děkuji všem, kteří obětovali svůj volný čas nastudování textu klasika české balady.
Věřím, že někdy příště podnikneme další výpravu do hlubin divadelního představení.
Jste prostě prima!
Mgr. Alena Šalounová