řídě kvartě byla nabídnuta možnost zúčastnit se online přednášky o holocaustu, životě v Terezíně a pozdějším pokusu o emigraci. Paní Vidláková nám vyprávěla o dobách, kdy jako dítě zažívala diskriminaci, velkou nespravedlnost a strach. Troufám si říct, že nám všem pootevřela oči. Tu dobu si málokdo z nás, žáků, dokáže představit.

Paní Vidláková na úplném začátku podotkla dvě velmi důležité věci. Nikdy nemůžeme soudit nikoho podle jeho barvy pleti, náboženství nebo čehokoliv jiného, dokud nepoznáme, jakým tvorem je uvnitř. Poté zmínila jednu otázku ze své dřívější přednášky pro jinou školu, kde se jí jeden z žáků zeptal, jestli jí není nepříjemné o době, která nastala pro židy za druhé světové války, vyprávět. Její odpověď byla ano, ale důležitější pro ni je, aby se mladá generace mohla poučit a aby se takováto zvěrstva nikdy neopakovala.

Paní Vidláková nám toho hodně předala. Zdůrazňovala, že člověk musí zůstat optimistou, jí samotné to mnohokrát pomohlo. Je velmi silnou a statečnou ženou. Navíc velmi zručně pracovala s počítačem a „našimi“ Teamsy se vůbec nenechala zastrašit.

Tímto bych chtěla za celou třídu paní Michaele Vidlákové moc poděkovat.

Sofia Serbáková, kvarta